„Potřebovala bych trochu vypnout," řekla Desiré ráno při snídani, „přípravy na ten ples, mě trochu vyčerpali. Chtělo by to trochu si vyčistit hlavu. Co kdybychom si všichni udělali takový menší výlet?" Denmon povytáhl obočí, a v jeho tváři zacukalo.

 „Co máš za lubem, sestřičko?" ozval se jeho hlas, Desiré v hlavě.

 „Co by? Jen malý výlet. Nic jiného. Však mě znáš." 

„Právě proto!" mrkl na ni. 

„Myslím, že to není špatný nápad," řekl již nahlas, „že, Lilith?" Ta jen zalapala po dechu.

 Skoro vyděšeně se zadívala na všechny přítomné, pak ale přikývla. Za žádnou cenu nechtěla, aby někdo z nich, hlavně Denmon, měl pocit, že snad má strach. 

Za několik hodin, již seděli všichni čtyři v autě a skoro na večer, dorazily na místo. Desiré zastavila u malé, lovecké chatky v horách na břehu říčky. Byl to vlastně takový malý potůček, ale s překrásnou tůní, pár metrů od chaty. 

„Jsme na místě." Řekla Desiré a otočila se dozadu na Denmona. Lilith spala, s hlavou v Denmonově klíně, a ten ji hladil po vlasech. 

„ No není to nejhorší, což?" konstatovala Desiré, když všichni čtyři vešli do chaty. Chata byla celkem útulná. Se dvěma ložnicemi a velkou, obývací kuchyní. 

„Mám návrh, Lilith. My dvě se půjdeme vykoupat a Denmon s Leandrem zatím vybalí." 

„Vážně je tu koupelna?" oddechla si Lilith, „už jsem měla strach."

 „Je! A jaká!" Vypískla Desiré a mrkla na Denmona. 

„Doufám, že víš, co máš dělat." Řekla tak, aby to slyšel jen on, a táhla Lilith ze dveří.

 Přitáhla Lilith za chatu, k malé tůni schovanou pod stromy. Sházela ze sebe oblečení a skočila do vody.

„Tak co? Neříkala jsi, že by ses ráda vykoupala?" Křikla na ni, když se Lilith neměla k činu a jen postávala na břehu. 

„No ano, ale myslela jsem..." 

„A to sis myslela," nenechala ji domluvit Desiré, „že tady, uprostřed divočiny, budeš mít k dispozici vanu plnou horké vody? Tak pojď, je to skvělé!" 

Lilith přešlápla z nohy na nohu a rozhlédla se kolem. Bylo jasné, že má strach, že se odněkud vynoří Denmon.

 „Tak co lásko, ještě jsi nedostala odvahu?" zašeptal Lilith Denmon zezadu u ucha, a ta leknutím vykřikla.

 „Nebude tak studená, neměj strach," usmál se a začal se svlékat, „a i kdyby byla. Myslím, že to nejsi ty, lásko, kdo by si kvůli tomu, měl dělat starosti." Usmál se na ni a Lilith se neubránila zčervenání.

Nevěřícně se dívala na Denmonovo počínání. Úplně klidně se svlékal, až před ní stanul zcela nahý. Zalapala po dechu a sklopila zrak. Ani si nevšimla, že Desiré taktně opustila bojiště.

 Denmon přistoupil až k ní. Prsty jí nadzdvihl bradu, aby se mu musela podívat do očí a přejel palcem, po její tváři.

 „Koukej se honem rychle svléknout, lásko," zašeptal přidušeně, „nebo ti pomůžu."

 Lilith se rozbušilo srdce jako o závod. Pomalu jí začal rozepínat halenku, a když ji odhodil stranou, měla pocit, že jí její nohy už neunesou. 

Pak sáhl k zapínání podprsenky a i tu, odhodil stranou. Nedal ji jedinou příležitost vzdorovat. A ona by toho ani najednou nebyla schopna. Podlamovala se jí kolena a zhluboka oddychovala. Když odhodil její podprsenku, roztřásla se touhou. 

„A teď, lásko," zašeptal a krok poodstoupil, „rád bych viděl i ten zbytek. A rád bych, abys to udělala sama. Chci, aby ses pro mě svlékla."