Denmon vkročil do obývacího pokoje, s Lilith v náručí. Ležela s hlavou opřenou na jeho rameni a měla zavřené oči. Jakoby spala, ale když zaslechla hlasy, otevřela je.

 „Denmone? Lilith?" Řekli skoro sborem Desiré s Leandrem." Měřili si je překvapeným pohledem, až jejich zrak zakotvil na Lilith.

 Ihned jim samozřejmě bylo jasné, co se mezi nimi stalo. Nemohli přehlédnout, i kdyby chtěli, Lilitinu fasádu. Udiveně povytáhli obočí. Ještě včera namohla Lilith Denmona ani cítit, a najednou bylo zřejmé, že se mu oddala. Se vším všudy. Její tělo vypadalo, jako kdyby ji přinejmenším, přepadala tlupa upírů.

 Lilith se konečně pohnula v Denmonově náručí. A Denmon ucítil, jak se jí rozbušilo srdce. Uvědomila si totiž, co řekli. 

„Co ? De..." vydechla a konečně k němu vzhlédla. Zalapala po dechu, ale ani se nepohnula.

 Ležela v jeho náručí a nevěřícně se dívala do Denmonovy tváře. Denmon stále čekal na její reakci. Ale jako kdyby ji to stále nedocházelo. Byla samozřejmě slabá, po jeho krmení, ale stejně čekal její odpor. 

„Já..., to..., to není možné..., já..." vykoktala, když si to konečně srovnala v hlavě. 

„Ale ano, lásko," odpověděl zcela vážně Denmon, „to mě ses oddala. Se mnou, ses milovala."

 „To..., to jsi byl celou tu dobu ty?" Zašeptala a Denmonovy po tváři přelétl úsměv. 

„Ano, já Lilith. Doufám, že to pro tebe není velké zklamání?" pokusil se o žert, ale do smíchu mu nebylo. Slyšel, jak její srdce bije, jako na poplach. 

„A ty jsi..., ty také jsi...?" 

 „Upír?" dokončil za ní a přikývl, „jsem, Lilith. My všichni jsme."

 Lilith nahlas polkla a hnula sebou v jeho náručí, aby pochopil, že ji má pustit. Posadil ji tedy na pohovku a postavil se nad ní. 

Najednou nevěděl, jak se má zachovat. Do takovéto situace, se za svůj dlouhý život ještě nedostal. Bylo to poprvé, co se zamiloval a nevěděl, co dělat.

 Lilith sklopila hlavu a nervózně si uhladila Denmonovu košili na těle. Teprve nyní viděla, jak po jeho zásahu vypadala. A když vzhlédla, a za Desiríinymi zády zahlédla svůj odraz v zrcadle, vyděšeně se podívala své kamarádce do očí. Ale vypadala, jakoby ji to ani nepřekvapilo. Proč taky, když i ona je upír, uvědomila si. 

„Proč jsi mi to neřekla?" řekla směrem k Desiré, ale ona pochopila, o čem mluví.

 „Nemohla jsem. Žijeme tak, abychom byli nepoznáni. A pak, bylo to na Denmonovi. To on, rozhoduje o tom, zda se to jakýkoliv člověk má, nebo nemá dozvědět." 

Lilith udiveně povytáhla obočí a začervenala se, pod Denmonovým pohledem. Najednou měla pocit, že vidí až na dno její duše. A když si uvědomila, co vše mu dovolila, neubránila se rozpakům. 

„Myslím, že bychom si měli promluvit," řekl po chvíli Denmon, „je toho hodně, co bys měla vědět, ale nyní se musíš najíst a odpočinout si." 

Lilith zatřásla automaticky hlavou k odporu. Nedokázala si pomoci, ale z jeho úst, jakýkoliv příkaz, snad již automaticky sabotovala. Denmon však jen klidně založil ruce na prsou a naklonil hlavu na stranu.

 „Ode dneška, se o tvůj stravovací režim, budu starat já," řekl tak, jako že je to vlastně samozřejmost, „musíš hodně jíst a odpočívat. Ztráta krve, tě vysiluje a je nutné, abys doplnila energii a byla silná, Lilith. Až se budeme milovat příště, nedokážu se ubránit tomu, abych..."

 „Příště?!" vykřikla Lilith a znovu zčervenala. Tak moc se před Desiré a Leandrem styděla.

 Za to Denmona to vůbec nerozhodilo. Ani trochu. Usmíval se na ni, a bylo zřejmé, že ho to ani za mák, nevykolejilo.