Desiré Walderove seděla u velkého prostřeného stolu a nepřítomně se nimrala v jídle. Co chvíli vyběhla k oknu a netrpělivě se zadívala ven. Lilith Roosová, její kamarádka ze studií, již tu měla být. 

„Přijede. Věřím, že ano. Znáš ji přeci, je jako neřízená střela. Určitě zabloudila, nebo se zapovídala v baru ve městě." Usmál se asi stejně starý muž, a vzal ji okolo ramen.

 Desiré mu s povzdechem položila hlavu na rameno. Leandr Fleming, byla její velká láska. Její milenec a budoucí manžel. A v tom to právě vězelo. Budoucí. 

To slovo ji dráždilo, jako hada bosá noha. Však byl právě jen budoucí, a to již nejméně pět století. A to právě proto, že její bratr Denmon Thulpall Walderove, se musel oženit první. Vyžadoval to jeho stav. Vyžadovala to přísná pravidla. A vyžadoval to jeho původ. 

On byl revenant. Nemrtví. Upír. Všichni byli. A jejich rodokmen, sahal až k samému počátku, jejich vzniku. 

Rod Walderove byl první, a tedy Denmon, stal se jakýmsi nechtěným vládcem jejich rasy. Nechtěným proto, že Denmon, o onen úřad nestál. On, si na rozdíl od ní, užíval života dle svého. Dle toho, čím byl. 

Oni se po dlouhá staletí snažili přizpůsobovat době a zvyklostem, ale Denmon nikoliv. V rozlehlém sklepě jejich panství, nacházela se obrovská zásobárna krve, pro jejich potřebu. Denmon ovšem miloval krev mladých dívek, které byly jeho velkou zálibou.

Miloval ženy a vůbec se tím netajil. Jeho postelí, za dlouhá tisíciletí, prošlo tolik dívek a žen, že by to nikdy nespočítala. Ale žádná, ho nedokázala zkrotit a přimět ho milovat. Žádná si ho ještě neomotala okolo prstu. Když se jich nabažil, zbavil jejich paměť vzpomínek a lovil dál. 

„Máš pravdu, Desiré," políbil ji Leandr něžně na ústa, „jestli existuje nějaká žena, která by dokázala Denmona zkrotit, tak jedině ona."

 „Snad." Zašeptala Desiré. Byla přesně ten typ, který by se jejímu bratrovy mohl líbit. Byla krásná, s dlouhými rusými vlasy, a její vnady, byli nepřehlédnutelné.

Ale hlavně byla živel, a žádnému muži by nepadla k nohám jen tak. Za těch několik let, co ji znala, se přesvědčila o tom, že jestli existuje nějaká dívka, která dokáže sekundovat Denmonovu temperamentu, tak je to ona.

 I ta její neuvěřitelná vloha k tomu, zaručeně se dostat do nějakého maléru tam, kdy ani žádný není, ji předurčoval k tomu, že Denmon prostě nemůže zůstat imunní. 

Věřila tomu. Doufala v zázrak. Ona, i všichni obyvatelé panství Walderove.