„Potřebujete pomoci?" vydechl Ethan, když ji přenesl ke kádi s vodou a postavil na zem. 

Jen zatřásla hlavou a znovu zčervenala.

Kruci! Zaznělo mu znovu v hlavě. Ta její stydlivá nevinnost, ho dostávala do stavu, do kterého neměl vůbec v úmyslu, se dostat.

„Já..., děkuji. Myslím, že to zvládnu." Zašeptala a sklopila zrak. 

„Fajn. Budu venku." Procedil mezi zuby po několika dlouhých vteřinách, kdy si uvědomil, že stojí bez hnutí, dívá se na ni, a ona rozpaky neví kam s očima. 

Vztekle popadl bundu a čepici. Zapískal na Ronyho a vyběhl ze dveří. 

Nejraději by se neviděl. Co se to s ním, kruci děje? Studený vzduch, mu jistě udělá dobře.

 Popadl sekyru a zadíval se na hromadu dřeva. Nejlepší způsob, jak si vyčistit hlavu, napadlo ho. Stejně potřeboval, tu hromadu dřeva rozštípat. 

Zuřivě se oháněl sekyrou a hromada dřeva, se pomalu tenčila. Tvrdá práce, rozproudila jeho krevní oběh, že pomalu začal odkládat svůj oděv.

Odhodil bundu i čepici a stejně z něho lilo, jako kdyby byl letní večer, a ne deset stupňů pod nulou. 

Nedokázal ji vyhnat z hlavy. Ale vůbec to nechápal. Nerozuměl tomu. Ještě než se tu před několika dny zjevila, měl pocit, že je v celku spokojen, se svým životem. Měl čistou hlavu, a to bylo jediné, co potřeboval.

 A nyní? Nebyla jediná chvíle, aby se jeho pozornost, neobrátila jejím směrem. Zrovna jako teď. Myslel na to, co asi dělá. Je v jeho chatě. V jeho posteli, a tep se mu zvedne, již jen když si to uvědomí. 

„Sakra! Sakra! Sakra!" zaklel, vztekle se podíval ke dveřím a utřel si pot z čela.

Hromada dříví byla pryč a on zaváhal. Naložil si kupu špalků do náručí, a vykročil ke dveřím. Jistě již byla hotová.

 Loktem si otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Hodil náklad ke kamnům a jeho pohled sklouzl ke kádi s vodou. Byla prázdná. Ležela na posteli, a vypadalo to, že spí.

 Krev se mu znovu rozproudila v žilách, když se zaměřil na křivky, rýsujícími se pod dekou. Zřejmě by mu také neuškodilo, se trochu umýt, prolétlo mu hlavou, i když usoudil, že studená voda, by byla nyní příhodnější. 

Nevšiml si, že Jennifer, otevřela oči. Zalapala po dechu, když ho viděla ve světlu svíce. 

Jeho tmavé, zpocené tričko, pod kterým se rýsovalo jeho dokonalé tělo, se na něj lepilo, a ona nedokázala odtrhnout od něj zrak.

 Když ho přetáhl přes hlavu a odhodil stranou, rozbušilo se jí srdce. A když sáhl ke svému opasku, měla by jistě dál dělat, že spí, ale prostě to nedokázala. 

Odhodil stranou zbytek svého oblečení a skočil do kádě s vodou. 

Dívala se, jak jeho svaly na rukou, hrají pomalu svůj koncert, když se dotýkal svého těla. A když po té, vylezl ven, pomalu vykřikla. 

Nyní i její dech, začínal nabírat na obrátkách. A on stále ještě si nevšiml, že se na něj dívá, a nedokáže od něj odtrhnout svůj zrak.

Natáhl si kalhoty, a ve chvíli, kdy si chtěl zapnout svůj poklopec, něco jako kdyby mu říkalo, podívat se na ní.

Střetl se s jejím pohledem. Polkla, když zjistila, že je přistižena, ale nedokázala skrýt, svůj zrychlený dech. 

Nyní i on, se zhluboka nadechl. A pak ještě několikrát, jakoby doufal, že tím dokáže zahnat svou touhu. 

Dívali se na sebe, zhluboka oddychovali, ale ani jeden, se ani nepohnul.

 Malinko se hnul, a ten sporý pohyb, vyvolal v ní zřejmě obavy. Přitáhla si deku až ke krku a zavřela oči. 

Po tváři mu přejel slabý úsměv. Zase ta její stydlivá nevinnost, která ho tak přitahovala. 

Ještě na malý moment zaváhal a snažil se trochu uklidnit svůj dech. Pak si rezignovaně povzdechl a přistoupil až k posteli.