Až do večera, nedostala Jennifer, z Ethana dalšího slova. Znovu ji přehlížel, jako kdyby byla vzduch.

 I když se několikrát snažila navázat s ním rozhovor, vždy jen něco zavrčel, a dál ji s přehledem přehlížel. 

„Je tak nesnesitelný." Zamumlala Ajce do ucha. Tak jen zakňučela, jakoby jí dávala za pravdu.

 Hodila naštvaný pohled na jeho záda, ale i když se snažila se na něj nedívat, prostě to nešlo. Musela přiznat, že ještě podobného muže nepotkala. 

Pozorovala ho, jak čistí svou loveckou pušku. Jak po té, vyběhl ven a přinesl plnou náruč dřeva. Jak brousí svou sekyru a nůž. 

Pohyboval se po místnosti tak potichu, že co chvíli, se úplně lekla, když se vzápětí vynořil úplně na druhé straně. 

Choval se vážně zvláštně. Jeho kamenná tvář, jako kdyby postrádala jakoukoliv mimiku. Ještě ho neviděla, ani maličko se usmát. Kdyby nevěděla co je zač, začala by se ho bát. 

Nemohla tušit, že on cítil něco podobného. I on, byl z ní rozhozený.

 Něco takového, se mu ještě nestalo. Vlastně si nepamatoval, kdy naposledy, se cítil tak nesvůj.

 Ani uprostřed hrůzy války a bojů, se necítil tak ztracený. Tam moc dobře věděl, co má dělat. Jak se chovat a proč. Tam si nemohl dovolit, jakýkoliv projev emocí. 

A pocity, které cítil, když se díval na ni, ho zcela ovládli. Najednou se mu zdálo, že není pánem své mysli, a to se mu zcela příčilo. 

Vlezla mu do hlavy a usídlila se tam, a on ji nedokázal vypudit. Kdykoliv se na ní podíval, znovu se mu zvýšil tep.

I uprostřed nepřátelské střelby, si uchoval čistou hlavu. Však to znamenalo, zůstat jen tak, na živu. 

A nyní, ho dokáže rozhodit obyčejná ženská? Zamračil se na ní, a ona jako naschvál, znovu viděla jeho projev nelibosti. 

Měl na ní vztek. Ale hlavně měl vztek na sebe. Nedokázal si poručit, a kdykoliv věděl, že se na něj nedívá, přejel její tělo pohledem. 

I pod dekou, se rýsovali její křivky, a on se přistihl, jak ve své vzpomínce pátrá po tom, když ji viděl nahou.

 Přeci ani to, neměl by být pro něj rušivý element. Viděl za svůj život desítky nahých žen, ve válce, i ve svém civilním životě, ale nikdy se mu nestalo, aby byl nějakou tolik očarován. 

Však byl i cvičen k tomu, aby ho nerozhodila nějaká femme fatale, která by pak z něho mohla vytáhnout vojenské tajemství. 

„Připravil jsem vám koupel." Zavrčel.

Vlastně si ani neuvědomil, že ona, jako žena, bude požadovat trochu jiných hygienických podmínek. 

Jemu ani nepřišlo, že se zde nenachází koupelna, však z války byl zvyklí, se i několik týdnů, nekoupat. Spát v blátě, nebo ve sněhu. Plazit se bažinou a nekoukat na svou hygienu. Ve válce špína, znamenala život. Neponořit svou tvář, do špinavého bahna, znamenalo přijít o hlavu.

 „Ach..., děkuji." Polkla a podívala se velkou dřevěnou káď, plnou horké vody. 

Spustila nohy z postele a zaváhala. 

„Jen vám pomůžu, a nechám vás tu." Procedil mezi zuby. Poznal její dilema.

A když ji vzal do náručí, líbilo se mu, jak celá zčervenala.