„Nechtěla jsem to, Etane," zašeptala Jennifer, po několika dlouhých vteřinách ticha, „nechtěla jsem se s ním vyspat. Vlastně si z toho ani pořádně nic nepamatuji. Chtěla jsem si s ním jen promluvit. Říci mu, že je úplný a definitivní konec. Že s ním nechci mít již nic společného, a že článek o tobě, psát nikdy nebudu. Odmítla jsem místo šéfredaktorky," chrlila ze sebe, „ani pořádně nevím, jak jsem se ocitla nahá, a v posteli, když jsi mě tak našel," vyrážela ze sebe, mezi vzlyky, „vím, že si nezasloužím, abys mi odpustil, ale věř mi prosím, že bych se už nikdy nemohla oddat jinému muži, jak tobě." Rozbrečela se naplno.

 „Proč?" řekl po tichu, a udělal ještě jeden krok, směrem k ní, „proč bys nemohla?" 

„Protože tě miluji!" vyhrkla ze sebe, a najednou měla pocit, že se jí ulevilo.

 Konečně to řekla nahlas, a přitom opravdu věděla, že je to pravda. Miluje ho. Už dlouho, jen ji to nějak nedocházelo. 

Podívala se na něj uslzenou tváří, a pak sklopila provinile hlavu.

 „Nezasloužím si, abys mě miloval. Vím to," zašeptala do země, „zkazím vždycky, na co sáhnu. Jen chci, abys věděl, že jsem se do tebe zamilovala již dávno. Již v tom srubu, jen jsem neměla odvahu, se ti přiznat." 

Chytla se kmenu za sebou, aby se nesesunula k zemi. Cítila se najednou tak slabá, ale v její duši, se jí konečně ulevilo. 

„Není možné, abych tě nenáviděl, Jennifer," ozval se konečně jeho hlas, „miluji tě. A to nelze jen tak vymazat. Již jednou, jsem ti řekl, že jsem vděčný za každý den, který jsi ochotna mi dát. S vděčností, jsem přijímal každičký okamžik s tebou. A za žádnou cenu..., nikdy, bych se ho nehodlal vzdát, pro nic na světě." Zašeptal již tak blízko ní, že viděla špičky jeho bot. 

 „Snad jen..., kdyby ty sama, jsi nechtěla již mě, nebo v mé přítomnosti více setrvávat." 

Jennifer konečně vzhlédla, a podívala se mu do očí. Byl tak blízko, že cítila jeho horký dech na tváři. 

„Ty..., ty mi odpouštíš?" zavzlykala nevěřícně.

 „Nemám co, ti odpouštět, Jennifer. Nelze přeci někoho nutit, aby tě miloval. Já tě miloval, a jestli ty mě ne, nebyla to přeci tvoje chyba. Nikdy bych tě nenutil do ničeho, co nechceš. Bylo-li by tvoje rozhodnutí milovat Belorda, přijmul bych to. S bolavým srdcem, ale přijmul. S vědomím, že jsi snad šťastná." Vztáhl k ní ruku, a prstem setřel slzu, z její tváře. 

Jennifer zalapala po dechu. Rozbušilo se jí srdce. Nemohla uvěřit tomu, co jí říká.

 A najednou ji v plném rozsahu došlo, co opravdu, znamená slovo láska. 

Bezelstná. Nekladoucí si nároků, a podmínek. Bezpodmínečná a čistá. Přející a upřímná. Přímá. Přesně taková, jako byl on. 

„Ethane já..." vzlykla.

 „Pššš..." zašeptal, a pohladil ji prstem po tváři, „již o tom nebudeme mluvit. Je to uzavřená kapitola, Jennifer. Jen..." polkl, „řekni to ještě jednou..., prosím."

Pochopila.

 „Miluji tě, Ethane. Bože! Opravdu, tě miluji!"