Jennifer se cítila hrozně. Všichni tři měli pravdu. Do posledního písmene. 

A najednou, i sama začala pochybovat o tom, že si Ethana opravdu zaslouží. Bylo jí hrozně.

 Ublížila mu. Ale ublížila i sobě, protože vědomí, že se s Gregem Belordem vyspala, ji nedalo spát.

 Trápilo ji to, více, než cokoliv jiného. Najednou nevěděla, jestli se dokáže Ethanovi vůbec podívat do očí. Jak mu to vysvětlí? A hlavně, dokáže ji vůbec odpustit? 

Slíbila jeho mužům, že si s ním promluví, ale najednou ztratila odvahu. Dostala strach z toho, čeho se bála už několik dní. Že zjistí, že již ji nemiluje. 

Pomalu se vytratila, kryta tmou tak, aby si jí nikdo nevšiml ke stájím.

 Bez dalšího přemýšlení, osedlala Cesara, a zadními dveřmi stáje, ho vyvedla ven. 

Vyskočila do sedla a popohnala koně. Po tvářích ji tekly slzy, ale popoháněla ho k stále větší rychlosti. Jakoby měla pocit, že dokáže utéct, svým výčitkám svědomí. 

Ale hlavně ještě o malou chvíli, oddálit svůj ortel, který nad ní Ethan jistě vynese. Byla prostě přesvědčena, že něco takového, ji odpustit nikdy nemůže. 

Cesar běžel jako o závod. Zastavila ho až na druhém konci ranče, u jezera.

 Seskočila, a schoulila se u vysoké borovice, kde se nedávno pomilovali. A kde, ji dal Ethan na zadek. Zasloužila si to. A zasloužila by si mnohem více. 

Opřela se zády o kmen a skrčila nohy pod bradu. Schovala tvář mezi nohy, a dala průchod, svým slzám.

 Však on byl jediný, který ji za její život, opravdu miloval. On, Zoja a Margaret. 

Zde konečně cítila, že někam patří. Že není sama, a někdo se o ni zajímá a bojí. Byla zde šťastná.

 Opravdu, a poprvé, za svůj život, se jí zdálo, že má domov. A takhle to jako pokaždé, dokáže všechno v jediném okamžiku zkazit. Zahodit. Zničit. Jako všechno, na co kdy sáhla.

„Jennifer." Ozvalo se náhle kousek od ní. 

Nevěděla ani, jak dlouho tu sedí a pláče. Popotáhla, a opatrně vzhlédla. 

Přes slzy a tmu okolo, spatřila jen ve svitu měsíce, osvícenou postavu. Rozbušilo se jí srdce. Poznala by ho snad vždy, a všude. Automaticky se přikrčila, když se hnul směrem k ní. 

„Běž pryč, Ethane. Proč jsi vůbec tu?" Vypravila ze sebe mezi vzlyky a znovu schovala tvář mezi nohy. 

„Mám pocit, že jsem ti zakázal, se projíždět samotné. A v noci, to platí dvojnásob, Jennifer." 

„Já vím," popotáhla, aniž by k němu vzhlédla, „ale teď už ti můžu být zcela ukradená. Chápu, že mě jistě nenávidíš," vydechla, „tak běž pryč, a nech mě být." 

„Proč myslíš, že tě nenávidím?" Řekl po chvíli Ethan a udělal ještě jeden krok, směrem k ní.

 Jennifer vyskočila na nohy. Zavrávorala a chytla se stromu za sebou. 

„Protože jsem ti ublížila. Protože, jsem hloupá. Oklamala jsem tě. Podvedla. Zradila tvou důvěru. Chovala jsem se nezodpovědně, já vím! Chovala jsem se tak, že mě jistě musíš nenávidět. Protože jsem se vyspala, s Gregem Belordem!"