Jennifer se ani nepohnula. Dlouho, se dívala do smutného, a vyčítavého Ethanova pohledu, ale nedokázala ze sebe vypravit jediného slova. 

Pak se Ethan beze slova otočil, a odešel. 

Srdce se jí rozbušilo, jako o závod. Je konec? Dokáže ji ještě někdy uvěřit? Odpustit? 

V jeho tváři, bylo tolik bolesti, že ji bylo jasné, že by ji nyní stejně neposlouchal. A ani se nedivila. Jako vždy, všechno pokazila. 

Rozutíkala se k domu, a vběhla do svého pokoje. Naházela do svého kufru, pár kousků svého oblečení, a seběhla do kuchyně. 

„Musím odjet." Vydechla, potlačujíc pláč.

Zoja s Margaret, k ní překvapeně vzhlédli. Hned jim bylo jasné, že se něco přihodilo. Jennifer byla ubrečená a skoro vyděšená k smrti. 

„Jen..., můžu zde nechat Ajku? Vrátím se pro ni..., jednou..." 

„Kruci Jennifer, co to povídáš!" zamračila se Zoja, „kam bys jezdila. Nemáš, přece kam jít. A co Ethan?"

 Vůbec nechápala, co to do ní vjelo. Však ráno, vypadali oba, zase tak šťastní. Spala u Ethana v pokoji, a po té, co ji nařezal, to vypadalo, že snad dostala i rozum. Tak proč takový obrat? 

„Zojo, já..." polkla, aby zahnala slzy, „všechno jsem zkazila. Všechno. Nezlob se na mě. Není to tak, jak to vypadá, ale Ethan, už mi nikdy neuvěří. A ani se nedivým," chrlila ze sebe, „byl zde Greg Belord. Chce mě zpátky. Nabízel mi znovu místo šéfredaktorky, když dopíšu článek..." sesunula se na jednu ze židlí, a propukla v zoufalý pláč. 

„A Ethan, to slyšel." Zašeptala Zoja, a přisedla k ní. 

Jennifer jen přikývla, a vzhlédla, s uslzenou tváří.

 „Nechci ho. A nechci ani místo šéfredaktorky, jen jsem ho potřebovala dostat pryč. Slíbila jsem mu, že se s ním sejdu ve městě. Chtěla jsem se ho jen zbavit. Musíš mi věřit! Prosím!" 

Zoja si Jennifer přivinula do náručí. 

„Já ti věřím, Jennifer. Ale tím, že odejdeš, tomu moc nepomůžeš. Proč si sakra, nepromluvíš s Ethanem? On tě miluje..." odtáhla ji na délku paží, aby ji viděla do tváře, „a ty? Miluješ ho? Miluješ Ethana?" 

Jennifer polkla, a sklopila zrak. Pak přikývla.

 „To už je jedno, Zojo," řekla potom, „miluji ho. Opravdu, ale zničím všechno, na co sáhnu." Vydechla. 

Pak vyskočila na nohy, a než se stačily obě ženy vzpamatovat, vyběhla i s kufrem ze dveří.

 Jennifer nastoupila do svého auta, a vyrazila pryč. Ani se neohlížela. Po tvářích ji tekly slzy, že skoro neviděla na cestu. 

Jako vždy, všechno zničila. A nevěděla vlastně ani, co bude dělat. 

Měla v plánu, se ve městě s Gregem sejít, a pěkně od plic, mu říci, co si o něm myslí.

 Sama nemohla uvěřit tomu, že za ní ještě jednou přišel. On byl jak buldok, který když cítí kost, jen tak se ji nevzdá. Někdy z něj šel vážně strach. Byl neodbytný a neoblomný. 

Ale musela to ukončit. Jednou pro vždy.