Na prašné cestě před domem, kousek od stájí, kde Jennifer zrovna uklízela kotce, zastavilo červené, sportovní auto. 

Jennifer zvuk přijíždějícího vozu slyšela již z dáli, ale nevěnovala mu pozornost. Teprve když Ajka začala štěkat jako pominutá, se rozešla k vratům.

 Bylo ji to divné, na nikoho nikdy neštěkala. Až na jednoho člověka. Zastavilo se jí srdce, když spatřila jeho sporťák, před vraty. Greg Belord. 

Vůbec nechápala, co tady chce. A už vůbec, ho nechtěla vidět, ani s ním mluvit. Rozhlédla se kolem. Nechtěla, aby ho kdokoliv, zde viděl. Hlavně ne Ethan. A zrovna teď.

Stále ještě, měla v patrnosti chuť jeho rtů, když ji líbal. Ten pocit, když ji miloval. Byl tak něžný. Tak chápavý. S ním stále měla pocit, že je jediná žena na světě.

 „Co tu chceš, Gregu?!" vyprskla jeho směrem, když vyšla z vrat. 

„No..., koukám, že ti čerstvý vzduch svědčí, Jennifer," usmál se na ni, „ale čekal jsem, jiné přivítání." 

„Vůbec nechápu, o čem mluvíš. My dva, jsme skončily. Tak buď tak laskav, a vrať se, odkud jsi přijel!" otočila se naštvaně a zaplula zpátky do stáje. 

Ale naivně si myslela, že mu stačí naznačit. Copak ho nezná? 

„Ale no tak, Jennifer," objevil se za ní, „měli bychom si promluvit. Od té doby, co jsi odjela, jsem jak bez duše. Nic se mi nedaří. Chybíš mi. Ty. Tvoje tělo, a i tvá novinářská vášeň."

 „Skončilo to, Gregu! Odjeď prosím. Již nechci mít s tebou, ani s tím tvým plátkem, nic společného!" rozzuřeně, se na něj podívala, a zamávala mu prstem před obličejem, „vážně si myslíš, že si sem můžeš jen tak přijet?" 

„Samozřejmě, že ano!" vyprskl, a chytl ji za ruku, „milovala jsi mě. A milovala jsi svou práci. Neříkej, že ti to nechybí!" 

 Jennifer se ustrašeně rozhlédla kolem. Představa, že je kdokoliv uvidí, či uslyší, jí úplně rozbušila srdce.

Však ještě ani Ethanovi všechno nevysvětlila. On si stále myslí, že onen článek, nakonec sepsala. A přesto, ji odpustil. 

Ale kdyby je přistihl, jak by mu to vysvětlila nyní? Najednou pochopila to, jak ji neustále říkal, že je lehkomyslná. Ano. Mohla tomu lehce předejít, kdyby si s ním promluvila. Již ale bylo pozdě. Teď potřebovala Grega, co nejdříve vypakovat pryč. 

„Tak co chceš, Gregu?" zkusila to na něj, o něco mírnějším tónem. A v té chvíli, se mezi vraty, z dosahu jejich zorného pole, objevil Ethan. 

„Promluvit si. Zjistil jsem, že mi chybíš, Jennifer. Chci tě zpátky! Udělám tě šéfredaktorkou časopisu. Slibuji. A ten článek o Ethanu Daltonovi..." mávl rukou, „věřím, že k němu nyní, budeš mít o mnoho více podkladů, než se mi mohlo, kdy vůbec zdát. Můžeš ho napsat podle sebe. Nebudu ti do něj zasahovat. Slibuji. A můžeš použít i peprné historky z jeho soukromí. Víš, co tím myslím?!" 

Jennifer polkla další nadávku. Však potřebovala, aby byl pryč, co nejdříve. 

„Dobře. Promluvíme si. Počkej na mě ve městě. Až budu moci, přijedu za tebou." Vztáhla ruku, aby mu dala najevo, že rozhovor skončil.

A když Greg konečně odešel, otočila se.

 Když vzhlédla, zastavilo se jí srdce. Na druhé straně stáje, se o vrata opíral Ethan.

 Jeho oči byli tak plné smutku a bolesti, jaké v nich ještě nikdy neviděla.