Když Ethan vstoupil do svého pokoje, nemohl uvěřit svým očím. V jeho posteli spala Jennifer.

 Měla na sobě kraťoučkou, svůdnou noční košilku, a pravidelně oddychovala. 

Vklouzl do koupelny, a po dlouhé, horké sprše, si natáhl pyžamové kalhoty.

 Když se vrátil do pokoje, zaváhal. V první moment, ho napadlo, že by jistě bylo lepší, si ustlat venku, pod širákem. Neměl zrovna náladu, čelit svým pocitům, vedle ženy, kterou tak miloval. A která mu tak nesmírně, pila krev. 

Nakonec si ale opatrně lehl vedle ní, tak, aby ji nevzbudil.

 Až pozdě v noci, ho vzbudil Jenniferin hlas. Slyšel ho, jakoby zpovzdálí. Jeho noční můry, mu opět nenechali spát. 

„Jsem tu, Ethane." Slyšel její konejšivá slova, a po té ucítil, jak ho obejmula, okolo hrudi. Setřela mu studený pot z čela, a jeho zrychlený dech, se začal znovu uklidňovat. Konečně usnul klidným spánkem.

 Když se ráno probudil, ležela k němu přitisknutá, a stále ho jednou rukou objímala. Zamrkal. Její přítomnost, mu evidentně dělala dobře. Jeho noční můry, po té zmizeli, jako mávnutím proutku. 

„Dobré ráno." Zašeptala Jennifer, když si všimla, že se na ni dívá. 

Zamyšleně ji odhrnul jeden pramen vlasů z čela. „Děkuji," vydechl, a nepřestával ji hladit prstem po tváři, „již dlouho, jsem se necítil tak klidně, jako dnes."

 A byla to pravda. Každý den, se vlivem jeho nočních můr, probouzel nevyspalý, zpocený a vyčerpaný. A díky ní, spal poprvé, po dlouhé době, jako když ho do vody hodí. 

„Jennifer..., já..., chtěl jsem ti jenom říci..., ještě se mi nestalo, aby mi tak ruply nervy," podíval se na ní svým krásným, zeleným a pomalu zoufalým pohledem, „ale mám o tebe strach. Někdy mám vážně chuť, si tě přivázat k noze, abych měl jistotu, že zase nevyvedeš nějakou hloupost!"

 Jennifer zčervenala, až ke kořínkům vlasů. Na moment sklopila zrak, a pak ho k jeho překvapení, políbila na rty. 

„Myslíš to, že jsi mi nařezal na zadek?" zavrněla u jeho ucha, a kousla ho do ušního lalůčku.

 Nathan zprudka vydechl. Zas ho pomalu dostávala až do kolen. Opět ta její stydlivá nevinnost, snoubící se, s nevyzpytatelnou divokostí. Jedním dechem se červená, i ho evidentně svádí, zároveň.

 „Ano! Přesně to, mám na mysli," přistoupil na její hru, „a dej si pozor, Jennifer, vhledem k tomu, že nepředpokládám, že by sis moje slova, vzala k srdci, může se stát, že mi nervy rupnou zase."

 „Já mám pro strach uděláno, víš?" zavrněla a smyslně přejela jazykem, po jeho krku. 

Žíla ne Ethanově čele, se zase rozbušila. 

Sedla si vedle něho, dívala se mu do očí, a prsty přejížděla po jeho nahé hrudi. Byl tak dokonalý, a ona stále nemohla uvěřit, že zrovna tento muž, po ní touží. 

Však to viděla dobře. Ještě chvílí se otírala o jeho tělo, a jeho kalhoty se postavily do pozoru.

 „Nevím..., nevím, jestli je to dobrý nápad, Jennifer." Vypravil ze sebe ztěžka.

 Už nyní ale věděl, že svůj boj, nemá šanci vyhrát.