Ethan zamyšleně vstoupil přes terasu, do kuchyně. Samozřejmě, že se vrátil až dlouho, po večeři. Sám sobě, ale musel přiznat, že to tak chtěl.

 Ihned potom, co si Jennifer u jezera vzal, ji pomalu přinutil, se vrátit zpátky na statek. Pomalu ji dovlekl až k Césarovi, přinutil ji, se obléci, a než stačila něco říci, pobídl jejího koně.

Potřeboval být sám. Potřeboval si ujasnit, co se vlastně stalo. Ale bohužel mu to bylo jasné. Znovu jí podlehl.

 Nedokázal ji prostě odolat. A přitom by měl. Jeho výcvik, by mu to měl zaručit. Výcvik naprostého sebeovládání, i nejvypjatějších situacích. 

Však byl cvičen k tomu, aby i sebekrásnější ženě, dokázal odolat, aniž by v něm cokoliv, mohla vzbudit. A pak stačí tak málo, a je zcela ztracen. 

Byl znechucen, sám ze sebe. I když si moc dobře uvědomoval, onen důvod. Nebyl to chtíč, který ovládal jeho tělo a mysl. Ale láska. 

A nic takového, nikdy dříve, nezažil. Tak moc, toužil po její přítomnosti, jejím dotyku, že si jeho tělo, a jeho mysl, najednou dělala, co chce. A to ho drtilo mnohem více, než cokoliv jiného.

 Dokonce mu poprvé v životě, ujely nervy. To se mu ještě nikdy nestalo. Ani uprostřed bojů, kdy jemu, i jeho mužům, šlo o krk, neztrácel kontrolu nad svým počínáním. Nikdy. 

A pak stačí jedna žena, ze které začíná pomalu šílet, a vše, je vzhůru nohama. Když ona ho ale vždy, dokáže rozpálit, skoro do běla.

 Nejdříve málem umrzne v horách, a kdyby ji Rony nenašel, neměla naději na přežití. Pak se málem utopí v jezeru. Po té, jen kvůli své neopatrnosti, spadne ze skály, a nakonec málem zhyne v bažině. A ještě k tomu, se k jeho obavám, o její život, staví tak laxně. 

Byl z ní vážně zoufalý. A když dnes, i přes jeho zákaz, znovu sama plavila koně, a evidentně naschvál, rupli mu nervy. Jo, dal ji kruci, na zadek, ale nezasloužila si to? 

„No konečně. Čekám tu na tebe s večeří," ozval se Zojin hlas. Trhl sebou, ani si jí nevšiml, „matka nařídila. Tak se nemrač." Usmála se Zoja a změřila si ho pohledem. 

„Děkuji." Zabručel nepřítomně Ethan a nalil si skleničku. Kopl ji do sebe, a pak se na ní otočil.

 „Dal jsem ji na zadek, kruci." Vypadlo z něho, a Zoja propukla v hlasitý smích.

 „Tak jsem rád, že ses pobavila, sestřičko." zamračil se, a otočil se k odchodu. 

„Počkej, Ethane," vyprskla Zoja, tlumíc stále nárazy smíchu v sobě, „nemůžu říci, že by Jennifer, vypadala nějak ublíženě, u večeře. Spíše bych řekla, že naopak."

 A byla to pravda. Však ráno, ji bylo do pláče, a když se vrátila od Ethana, byla jako vyměněná.

 Hned ji došlo, co se mezi nimi stalo. Ale to, že ji Ethan dokonce naplácal, by ji nenapadlo. Snažila se za každou cenu, udržet kamennou tvář, ale moc jí to nešlo. 

„Možná, si s tím děláš zbytečnou hlavu, Ethane. Zřejmě ji konečně došlo, že udělala chybu. A možná je dobré, když ji občas ukážeš, i tu svou vášnivější stránku, a přestaneš se stále kontrolovat a ovládat. Již nejsi ve válce, Ethane."