Příjemné teplo, rozlévající se po celém těle, a takový zvláštní, neznámí pocit, probudil Jennifer ze spánku.

Bylo ji krásně teplo a zvláštní, ji neznámá vůně, omámila její smysly. A divná tíha na prsou.

 Otevřela oči a zamrkala. Vůbec nechápala kde, a jak se sem dostala. 

Vzhlédla, a rázem vykřikla. Vedle ní, ležel neznámí muž, a objímal ji paží.

 Vystřelila do sedu, ale po té, co zjistila, že je zcela nahá, přitáhla si deku až ke krku.

 „Co..., co tady děláte?" vykoktala a nahlas polkla. 

Onen muž, si ji jenom změřil pohledem, a vysoukal se zpod deky.

 Zalapala po dechu. Byl nahý. Rychle zavřela oči, hned je ale otevřela. Nikdy neviděla, krásnějšího chlapa. 

Jeho vypracované a svalnaté tělo, na kterém nebyl, snad ani gram tuku, ji přivodila horkost do tváří.

Vůbec to nevypadalo, že by pociťoval jakékoliv rozpaky. Úplně v klidu, si natáhl kalhoty a postavil se nad ní.

 „To bych se měl spíše zeptat já, slečno. Kde jste se vzala tady, a v tuto dobu v horách?" 

Jennifer do široka otevřela oči, a rozhlédla se kolem. V tu chvíli, Ajka skočila na postel a vrhla se na ní. 

Hlavou ji proběhla vzpomínka, jak ji našla, skoro promrzlou a ztracenou. Uvědomila si, že to bude zřejmě muž, který ji zachránil. 

„Já..., pro..., promiňte. Zachránil jste mě?" vydechla, „ale..., proč...?"

„Nemusíte se bát, slečno," zamračil se, „neznásilnil jsem vás. Jen jsem potřeboval, vás zahřát." Zavrčel a otočil se. 

Natáhl si černé triko a vyšel ven. Za několik minut se vrátil a hodil ke kamnům, náruč dřeva. Oklepal ze sebe nános sněhu a otočil se ke kamnům. 

Za chvíli, rozlila se místností, příjemná vůně pečeného masa a vajec. Prostřel na stůj dva talíře a po té, se na ní obrátil. 

Jennifer stále seděla, s dekou přitaženou až ke krku a ani nedutala. Nezmohla se na jediné slovo. Pohled na něj, vyvolával v ní, zvláštní pocit.

 Každý jeho sval, se při každém jeho pohybu napjal a ona nemohla z něho spustit zrak.

 „Musíte mít hlad," konstatoval věcně, „přenesu vás ke stolu." 

Když spatřil v jejích očích nesouhlas, znovu se zamračil a založil si ruce na prsou.

 „Máte vyvrknutý kotník, slečno. Nejsem z toho nadšený, o nic víc než vy, protože to znamená, že vás v tuto dobu, nedostanu dolů dříve, než přestane sněžit. A to se zde, nedá odhadnout, jak dlouho to může trvat. Někdy i několik měsíců, nedostanu se dolů, do údolí." Procedil mezi zuby, a hnul se jejím směrem. 

Když si Jennifer znovu přitáhla deku těsněji k tělu, jen zatřásl hlavou, a povzdechl si.

„Myslím, že jsem viděl již vše, slečno." Stáhl z ní deku a zabalil ji do bílého prostěradla.

 Ani se nevzpouzela. Neměla k tomu sil. Nebo snad ani nechtěla. Šel z něho takový respekt a jistota, že se neodvážila, mu odporovat.

 Nechala se přenést ke stolu, a když si sedl naproti ní, váhavě k němu vzhlédla.

 „Děkuji vám. Já..., jmenuji se Jennifer Hewittová, pane." Pípla. Pod jeho spalujícím pohledem, jeho zelených očí, jí úplně vyschlo v krku. 

„Ethan Dalton." Zavrčel a pustil se do jídla.