Když na druhý den, pozdě odpoledne, dorazili až na vrchol hory, k hrobu jeho otce, měl Ethan pocit, že již nemůže být šťastnější.

 Od té doby, co se večer milovali, byla jak vyměněná. Milovali se té noci, ještě několikrát.

 Nedokázal se nabažit jejího těla. Její blízké přítomnosti, a toho, že i ona, se mu svou touhu tak moc, snažila vracet. 

Byl tak vyhladovělí po lásce k ní, že sotva usnuli, již ji polibky znovu probudil, a jejich milování, začalo na novo. 

A když ho nad hrobem jeho otce, sama od sebe, znovu políbila, neubránil se dojetí. 

Pomalu se začínalo stmívat, a tak Ethan rozhodl, že sejdou k jeho srubu, a přečkají zde noc. Cítil, že si Jennifer, potřebuje odpočinout, a jeho srub, pro ni skýtal alespoň jakýs komfort.

 „Dnešní noc, přečkáme ve srubu, Jennifer." zabublal do jejích úst, a políbil ji. 

Nadechoval se ještě k tomu, aby jí řekl jednu důležitou věc, ale když mu vpletla prsty do vlasů, a polibek mu vrátila, úplně se mu to vypařilo z hlavy. 

Teprve když přišli ke srubu, vstoupili dovnitř, a Jennifer vydechla údivem, zjistil, jakou udělal chybu. 

„Ethane, jsem tak ráda, že tě vidím." Usměvavá blondýnka, se mu vrhla kolem krku.

 „Já také, Leilo, vidím, že ti pobyt zde, opravdu svědčí." Změřil si pohledem svého vojína, Leilu Potterovou. 

I ona, potýkala se se svými nočními můrami a psychickými potížemi, po návratu z mise. A její prosbě o to, aby se zde o samotě, na nějaký čas skryla, vyhověl. Však i jemu, panenská příroda, naprosté ticho a klid, pomohl.

 „Samozřejmě, seržante. Je tu tak krásně. Takové ticho." Usmála se, a teprve nyní, si všimla dívky, za Ethanovými zády. 

„To je Jennifer, Leilo," řekl Ethan a obejmul ji, okolo ramen, „ Jennifer je moje..., moje..." zarazil se. Co je vlastně jeho? Znejistěl, „a to je Leila Potterová." Vydechl, když si všiml nejistého, Jenniferina pohledu. 

Jennifer zalapala po dechu. Jako ve snách, přijala ruku od té dívky, ale v jejím nitru, to vřelo.

 Krátkovlasá blondýna, oblečená v zelené tričko, a maskáčové kalhoty, se jí vůbec nelíbila. 

U srdce jí píchl, trn žárlivosti. Je tu? V jeho srubu? Jak dlouho? Představa, že by s ní, měla spát v jedné místnosti, notabene Ethan, se jí naprosto příčila.

 „Leila Potterová." Usmála se dívka, když sevřela Jenniferinu dlaň, „ráda poznávám dívku, která..." 

Jennifer trhla rukou, jakoby se popálila. Nenechala ji ani domluvit. Nenechala jí doříci, že je tak ráda, že poznává dívku, která okouzlila takového muže, jako je Ethan. Její seržant.

 Však ihned, když ho po čase viděla, poznala na něm, že se něco změnilo. Lásku ve svém srdci, nedokázal skrýt.

 „Nejsem si jistá, že já můžu říci totéž!" vyprskla Jennifer a vykroutila se, z Ethanova náručí, „nebyl to dobrý nápad! Půjdu!" procedila skrz zuby, směrem k překvapenému Ethanovi.

 „Jennifer," zamračil se, „venku již je tma. Nedovolím ti..."

 „Tak to máš smůlu," skočila mu do řeči, „ty mi nemáš, co dovolovat. Zůstaň si zde..., s tou...," divoce mávala rukama okolo sebe, „já tě nepotřebuji! Vůbec..., tě nepotřebuji!" polkla slzu a vyběhla ze dveří.