Jennifer se vehnaly slzy do očí. Jeho vyznání, jí zasáhlo jako nůž.

 S každým dalším, a dalším dnem, s každou hodinou a minutou, se přesvědčovala o tom, jak moc výjimečný je. Jak je chápavý a trpělivý. Ochranitelský a odhodlaný. 

S ním měla pocit, že se jí nemůže nic stát. Byl tak opravdový, jako neotesané, surové železo. 

A když si vzpomněla na milování s ním, po celém těle, se jí rozlilo příjemné teplo. Však ani přitom, nemyslel jen na sebe. Když se milovali, měla pocit, že je jediná žena na světě. Jakoby uctíval její tělo, a své potřeby a přání, byli až na posledním místě. 

Jemně ho pohladila po tváři a nahlas polkla. Nechtěla plakat, ale slzy se jí drali sami do očí.

 Najednou si uvědomila, krutou a hořkou pravdu. Tento muž, by byl pro ni ochoten zemřít. Byl by ji snad ochoten odpustit cokoliv, jen proto, že ji miluje. 

Mohla si být jistá tím, že dokud bude žít, nikdy se nic nezmění v jeho cítění. A může věřit v to, že se o ni postará. 

To zjištění, jí projelo jako nůž. On přeci stále nevěděl, že dostala výpověď ze zaměstnání, kvůli tomu, že odmítla sepsat o něm svůj článek. Nevěděl, že opustila svůj byt, a přišla sem, kvůli němu. A přece ji to odpustil? Přesto, jí řekl, že je do ní zamilovaný?

 On stále věří v to, že ho zradila, a obelhala, a přesto jí miluje tolik, že je ochoten to hodit za hlavu? 

„Ethane." Zašeptala a polkla slzu. 

Jeho nádherný pohled, ji celou pohltil. Podíval se na ní a lehce se usmál. 

„Nesmíš plakat. Ne kvůli mně." Vydechl a setřel slzu, tekoucí po její líci. 

Jennifer si jeho ruku, přidržela na své tváři. Zalapala po dechu a najednou ucítila, jak šíleně, se jí rozbušilo srdce. 

Nedokázala si pomoci. Jako omámená, se k němu sklonila. Všimla si jeho překvapeného výrazu, když ho lehce políbila na rty. 

Na moment se odtáhla, a znovu se zhluboka nadechla. Dívali si do tváře, z několika málo centimetrů a jejich srdce, divoce bušily do rytmu.

 „Není to nemožné," vypravila ze sebe ztěžka oddychujíc, „není to nemožné, Ethane. Protože se to děje. Tvá přítomnost, mě celou rozechvívá. Toužím, po tobě."

 Ethan několikrát překvapeně polkl. Zapátral v její tváři. A zjištění, že to co řekla, je pravda, ho zastihlo nepřipraveného. Nedokázal skrýt nával svých emocí. 

„Jennifer." Zašeptal a posadil se. 

Několik dlouhých vteřin, těkal nevěřícně, v jejím obličeji. Jennifer přikývla, a pohladila ho pohledem. Pak vztáhla ruce ke svému tričku a přetáhla si ho přes hlavu. Seděla nyní naproti němu a třásla se, stejně jako on. 

„Jennifer..., já..., nedělej to. Ne jestli nechceš..." ztěžka polkl, „nejsem ze železa. Neskrývám touhu, kterou k tobě cítím. Chci tě. Toužím po tom, se s tebou pomilovat, ale nechci, abys toho později litovala. Chci tě, ale jen, jestli ty, jsi si zcela jistá tím, co cítíš."

 „Jsem si jistá. Víc, než kdykoliv před tím." Odvětila, a již mu nedovolila, dalších pochyb. 

Vrhla se na jeho ústa, a když ucítila, že jí polibek začal opětovat, vpletla prsty, do jeho vlasů.