Ethan vzal dívku do náručí a vykročil k srubu. 

Počasí zde v horách, se měnilo z minuty na minutu. A vypadalo to, že letos přišla zima o něco dříve, než obvykle. 

Zamračeně se podíval na dívku, ve svém náručí. Byla promrzlá, a vyčerpaná a jistě měla podvrknutý kotník. 

Vůbec nechápal, jak se vzala zrovna tady. Kdyby její pes, neběžel po Ronyho stopě, do rána by nepřežila. 

Nikdo obyčejný, by nedokázal přežít zdejší noční, výkyvy počasí. U něho to bylo něco jiného, on byl cvičený, i na extrémnější počasí, než je toto.

Chumelilo již tak hustě, že nebylo vidět pomalu ani na krok. Dívka se mu choulila v náručí a ještě stále, i když zabalená v jeho teplou bundu, se třásla zimou. 

Když konečně došel ke svému srubu, položil ji na postel. Oheň, v otevřeném krbu plápolal, a bylo zde příjemné teplo.

Oba psi se uvelebili před krbem, a vypadalo to, že si náramně rozumějí.

Sundal dívce bundu, ale snad ho ani nevnímala. 

Povzdechl si. To mu tak ještě scházelo, cizí ženská, v jeho domě. 

Pomalu z ní stáhl, její mokrý oděv. Tričko, kalhoty, i podprsenku, a když stahoval její mokré kalhotky, přistihl se, že se mu mírně zvýšil tep.

Zatřásl hlavou a vzal do dlaně její kotník. Měl pravdu, byl nateklý a podvrknutý.

Zavázal ho, a pak na moment zaváhal. Nejjistější, a vlastně jediná pomoc, uchránit ji před zimou, a dostat ji z horečky, která otřásala jejím tělem, byl jediný, osvědčený způsob. Jen teplota lidského těla, mohla kolikrát, i v mnohem šílenějších podmínkách, zabránit prochlazení. 

Scházel ze sebe svůj šat, a lehl si vedle ní. Přivinul si ji do náručí, a přehodil přes ně, huňatou deku. 

Dívka se k němu intuitivně přitiskla a obejmula ho paží. Jeho tep, ho znovu zradil. 

Zadíval se na její tvář. Byla krásná. Musel uznat, že i její tělo, bylo nádherné.

 Znovu se zamračil do stropu. Takové myšlenky, se mu v hlavě nehonily již spoustu let.

 A od té doby, co se vrátil ze své poslední mise, měl pocit, že veškeré své emoce, nechal v té hrůze, odkud se vrátil. 

Ještě stále, se budil uprostřed noci, kdykoliv sebemenší šramot, se ozval v okolí. Stále mu v hlavě zněli výstřely a dunivé rány bomb. Ještě stále viděl umírající oči, svých mužů, a všechen ten zmar kolem.

Nemohl se toho zbavit. Jako kdyby se mu to zarylo hluboko do jeho mysli, a vystrnadilo veškerou lásku, touhu a chtíč. 

Však Zoja, i jeho matka se dost činily, aby ho z té jeho letargie dostali. Nejedna dívka, objevila se na jejich přání v jejich domě, ale on, neměl zájem. Necítil nic. Snad je ani neviděl. Nevnímal. Nepotřeboval. 

O to více, se zarazil nad tím, že ho tato neznámá dívka, tak přitahuje. Přeci jeho zvýšený tep, byl toho důkazem. 

Něco takového, necítil již hodně dlouho. Opatrně si přivoněl k jejím vlasům.

 Zachrula se v jeho náručí, ale cítil, že se třes jejího těla, začíná uklidňovat. 

Ještě více, si ji k sobě přitiskl a přehodil jednu svou nohu, přes její tělo. Horkost jeho kůže, ji začínala prohřívat, a ona konečně upadla do uvolňujícího spánku. 

Za to on si byl jist, že do rána, nezamhouří oči. Její měkké, hebké tělo, její prsa a křivky tisknoucí se k němu, mu přivodily pot na čele.