Ethan se otočil na loudající se Jennifer a povzdechl si. Vyrazily hned ráno, a přesto ušli tolik, kolik by on sám, absolvoval za pár hodin. 

Jennifer celou cestu skoro nepromluvila. Stále se na něj mračila, a kdykoliv se na ní podíval, dělala, že ho nevidí. Jakoby se jí to netýkalo.

 Nerozuměl ji. Vlastně vůbec nechápal, složité, ženské myšlení. Šílel z její nerozvážnosti. Její lehkovážnost a nerozum, ho ubíjel. A její protesty, vůči jeho námitkám, ho utvrdili v tom, že jí ve své lehkomyslnosti, nechá pěkně vykoupat.

 Již se stmívalo, tak se rozhodl, zbudovat tábor. Zastavil pod skalnatým převisem. Malá jeskyně, schovaná hluboko v lesích, kterou obtékal horský, potůček, byla jejich první zastávkou, k přenocování. 

Nebyla moc velká, ale pro ohniště, a místo na spaní, pro dva nocležníky, tak akorát.

 Ethan se ihned dal do práce. Ze suchých větví a listí, zapálil oheň. Vyčistil prostor pro spaní. Obstaral oba psy. 

„Dojdu pro dříví, Jennifer. Připrav zatím spacáky na spaní a naber vodu do kotlíku na čaj," když přikývla, raději ještě dodal, „počkej na mě, Jennifer. Jen udělej, co ti říkám." Když usoudil, že pochopila, zmizel mezi stromy. 

Když se asi po hodině, vracel s vrchovatou náručí dřeva, již z dáli, cítil zápach kouře. Polilo ho horko. Strach, že by se mohlo cokoliv stát, ho znovu celého ovládl. 

Byl ale přesvědčen, že zde, jí nic nehrozí. Jestli opravdu udělá jen, co jí přikázal, nemůže se přeci nic stát. 

Ovšem pohled, který se mu naskytl, ho utvrdil o opaku. Zpod jeskyně, se linul, bílí dým, z udušeného ohniště. 

Jennifer běhala okolo, mávala svou bundou, ve snaze vyhnat všechen kouř, z jejich provizorního obydlí.

 Hodil dříví na zem a rozhlédl se kolem. Vlastně se mu ulevilo. Hned zjistil příčinu oné katastrofy.

 Opět ho neuposlechla, a nevědoma ničeho, přiložila na ohniště, mokré dřevo a listí. Ulevilo se mu, že se jí nic nestalo, ale chuť, naplácat jí na zadeček, měl velikou. 

 Jennifer kašlajíc, vyběhla před jeskyni, a když ho spatřila, zarazila se. 

„Já..., já..., omlouvám se, já..., chtěla jsem jen..." do očí, se jí nahrnuly slzy. Zoufale se rozhlédla kolem, „chtěla jsem jen přiložit a uvařit čaj, než..., než přijdeš..." skryla svou tvář do dlaní. 

Ethan si povzdechl. Co mohl dělat? Semkl pevně čelisti a zatřásl hlavou. 

„Dám to do pořádku, Jennifer," zašeptal ztěžka, „ale pro příště, udělej jen to, co ti přikáži." 

Asi po dvou hodinách, kdy Ethan napravil vše, co způsobila. Uvařil čaj a upekl pár brambor a masa na ohni, rozbalil svůj spacák a obrátil se na Jennifer. 

„Půjdeme spát. Zítra nás čeká dlouhá cesta, Jennifer." A její překvapená, vyděšená a zoufalá tvář, ho utvrdila v tom, co již dávno věděl, když ji chtěl její batoh připravit on.

 Počítal s tím, že její batoh, nebude obsahovat ani za mák, něco, z potřebných věcí, spíše naopak. A nyní, se mu to potvrdilo. 

„Já..., ale nemám..." znovu se jí nahrnuly slzy do očí.

 „Co nemáš, Jennifer?" dělal jakoby nic a připravoval lůžko na spaní. 

Chtěl ji v tom nechat pěkně vykoupat. Věděl, že jistě nebude připravená, tak zabalil sebou, svůj dvoumístný, spací pytel. 

„Nemám..., nemám..., nevěděla jsem..." koktala.

 Ethan se postavil a zadíval se jí přísně do očí.

 „Říkala jsi, že to zvládneš. Že nepotřebuješ, abych ti batoh zabalil já. Že nejsi malá holka."

 Jennifer zalapala po dechu. Pak se nadechla o odpovědi. Chtěla mu vmésti do tváře, něco v tom smyslu, že jistě ano. Ale pak si uvědomila, že má pravdu. A hlavně, měla strach. Tma, podivné zvuky lesa. Zima, přicházející s večerem, to vše, ji přinutilo, přiznat svou chybu. 

„Já..., já vím..." vykoktala a měla co dělat, aby znovu nezačala plakat, „Ethane já..." svěsila hlavu a několikrát polkla, aby zahnala slzy. 

„Tak fajn. Můžeš spát se mnou, Jennifer." Zašeptal. 

 „S tebou?" vykřikla vyděšeně, „a..., ale..."

 „Jestli se ti to nelíbí," skočil ji do řeči, „ tak máš smůlu. Můžeš si vybrat." pohodil rukou směrem k jeskyni.

 Zaváhala. Nic jiného jí nezbývalo. Přikývla, a poraženě sklopila hlavu. 

„A ještě jedna věc, Jennifer," prohodil ledabyle, když se začal svlékat, „ani v největších mrazech, se nespí ve spacáku v oblečení. Doufám, že jsi si toho vědoma."