Ethan položil Jennifer do své postele. Svlékl ji, a zabalil do deky. 

K jeho velkému překvapení, vůbec neprotestovala a prakticky ihned usnula. 

Dal si horkou sprchu a pak se zadíval na spící dívku, ve své posteli. Spala, ale stále se třásla zimou.

 Přisedl k ní na postel a sáhl na její čelo. Byla stále studená, jako led. 

Pevně semkl čelisti. Byl na ní tak rozzlobený. Vážně by zasloužila pár na zadek. Chovala se jak malá, nerozumná holka. 

Zaváhal. Jediný, a nejosvědčenější způsob, jak ji zahřát, bylo teplo lidského těla. Poprvé sice nereagovala moc nadšeně, ale jeho strach o ní, byl silnější.

Odhodil své svršky a lehl si k ní pod deku. Automaticky, aniž by se probudila, se k němu přimáčkla. 

Jeho živočišné teplo, působilo na ní, jako mucholapka, na hmyz. Zachrula se, a obejmula ho kol hrudi.

 Za chvíli se znovu přitáhla, a prakticky si na něj lehla tak, aby celé její tělo, mohlo sálat jeho životodárné teplo.

Ethan cítil chlad její kůže na svém těle, ale s ubíhajícím časem, začalo se pomalu prohřívat.

 Zabořil hlavu do polštáře a zadíval se do stropu. S každým jejím pohybem, se cítil stále více napjatý. 

Nahlas polkl, a zhluboka si oddechl. Ležela již na jeho břiše, s tváří položenou na jeho prsou, a poklidně spala. 

Pevně semkl čelisti. Jeho tělo, na její neustálé chrutí, začínalo reagovat. Horečně přemýšlel, jak by jí vysvětlil stav, ve kterém se nacházel, kdyby se probudila. 

Její nohy, se co chvíli otřeli o jeho vzrušený úd. Na čele mu naskákal studený pot. Srdce mu bušilo, ale neodvážil se ani pohnout. Potřebovala se vyspat a odpočinout si. 

Jeho stav, rovnal se ovšem absolutnímu šílenství. Cítil se jak před zhroucením.

 Když se k ránu začínaly drát první paprsky slunce do oken, vysoukal se, zpod jejího těla a zapadl do koupelny. Potřeboval sprchu. Hodně studenou sprchu. 

Když se asi po půl hodině vrátil do pokoje, s osuškou kolem svých boků, již byla vzhůru. Vzhlédla z pod deky, a její tvář, polila červeň. 

„Já..., Ethane..., já, asi bych měla jít." Zašeptala a pokusila se vstát.

 „Tak na to zapomeň, Jennifer," zamračil se na ní, „dnes nevytáhneš nos z postele." Přísný tón jeho hlasu, ji zřejmě přinutil si znovu lehnout. 

„Ale ..., já..." zkusila to ještě.

 „I kdybych tě měl k té posteli přivázat, Jennifer." Přisedl k ní a sáhl na její čelo. 

Konečně měla normální teplotu lidského těla, ale zdála se mu tak slabá. Však se překvapivě, ani nebránila. 

„To co jsi včera prováděla, se mi ani trochu nelíbilo, Jennifer. Uvědomuješ si vůbec, jak to bylo nerozumné?" 

„Věděla jsem, co dělám." Zaprotestovala, ale setkala se s jeho přísným pohledem.

 „O tom velice pochybuji. Přijít o půl hodiny déle, již by ses zpět nedostala. Byla jsi v takovém stavu, že již ani chlad vody, jsi necítila. Za několik minut, zpomalili by se funkce tvého těla, a zkolaboval by tvůj organismus, Jennifer. Nejraději bych tě vážně přehnul přes koleno!" cedil skrz zuby. Byl stále tak rozčilený z té představy, že se přestával ovládat. 

Otevřela ústa k odpovědi, ale jeho zdvižené obočí, ji v tom zabránilo. 

„Přinesu ti snídani. Ani se nehni!" zavelel. Natáhl si kalhoty a vyběhl ze dveří.