Jennifer přikrčená nad hladinou vody, najednou spatřila, jak Ethan skočil do vody. Zpanikařila.

 Rychlými tempy, se k ní neustále přibližoval. 

Ponořila se ještě více, ale čím byl blíže, tím větší záchvat paniky jí popadl. Zhluboka se nadechla a ponořila se pod hladinu. 

Naivně tak doufala, že ji snad přehlédne. Jenže v tom ji cosi pod vodou, chytlo za nohy a vyneslo vzhůru. Začala kašlat a máchat okolo sebe rukama.

 „Klid. Klid, Jennifer." Zakřičel Ethan, a několika mistrnými pohyby, ji zpacifikoval. 

Chytil ji za trup, a za ruce a přimáčkl k sobě tak, že se nemohla ani hnout. 

„Co tu kruci vyvádíš!" zamračil se na ní, když se uklidnila, „myslel jsem, že zešílím strachy, Jennifer." Křičel na ni.

 Držel ji pevně u svého těla a díval se jí zblízka do tváře. Kapky vody, z mokrých vlasů, stékali jim po tvářích, a oba ztěžka oddychovali.

 Měl chuť, ji přehnout přes koleno. Měl takový vztek, že by ji nejraději zamkl v pokoji, do konce jejího života. 

„Co kdyby se ti něco stalo, Jennifer?! Uvědomuješ si vůbec, co děláš?!" 

„Sakra jo! Nech mě, Ethane!" pokusila se o odpor, „vím, co dělám. Nejsem malá holka." 

 Hodil na ní přísný pohled. Pevně semkl čelisti. Tentokrát, byl rozhodnut, ji pořádně vyčinit. Ale nejdříve, jí chtěl dostat na břeh.

 „Tím si právě nejsem tak jistý," zavrčel, „již je tma, Jennifer. A víš, na kolik stupňů, tady v horách, voda klesne v noci?" 

Kolikrát byl svědkem kolapsu statných mužů, z prochladnutí, a následného tonutí. Ta představa, mu naháněla husí kůži. 

Nedbal jejího protestu, přitáhl ji k sobě a plaval zpět. U břehu se postavil. 

„Ne, nech mě! Nejdu s tebou!" Prskala, jak se jí voda znova dostala do úst.

 „Jak chceš. Půjdeš tak, jako tak." Popadl ji do náručí a vynesl na břeh. 

Postavil ji na zem a Jennifer automaticky složila ruce na prsou, aby se skryla. 

Jen si povzdechl. Třásla se po celém těle a její rty, měli temně fialovou barvu. 

„Již jsem tě viděl, Jennifer. Nepamatuješ?" zamračil se na ní. 

Popadl své tričko a začal jí utírat. Její pohled, sklouzl směrem k Jakobovi.

„Věř mi, že z jeho strany, ti nic nehrozí," povzdechl si, „nahých žen, viděli jsme bezpočet."

 Otíral svým tričkem její tělo a třel její kůži, aby ji trochu prohřál. 

„Jakobe..., mou bundu, u sedla, prosím." Pronesl jeho směrem, aniž by přestal ve svém snažení.

 Byla promrzlá na kost. Rychlými pohyby látky, jí celou utřel a neustále třel její kůži, dokud neměl pocit, že se alespoň maličko, prohřála. 

Pak ji zabalil do své bundy. Nesnažila se ani odporovat. Stále se celá třásla a dívala se na něj.

 Její fialové rty byli pootevřené a zuby jí cvakali. Sehnul se k ní a dotkl se svými rty jejích.

 Automaticky, začala protestovat a snažila se ho odstrčit. To ji ale nedovolil a svůj polibek prohloubil. 

Líbal ji tak dlouho, dokud v jeho rukách nezvláčněla a nepřivinula se k němu.

„Nejlepší způsob, jak vrátit tvým rtům barvu a tvé tělo, trochu rozpálit." Zavrčel. 

Jemu samotnému se nelíbilo, jak na ní jeho tělo reaguje. Chtěl ji jenom zahřát, a zatím měl co dělat, sám se sebou. 

„Tak fajn. Jedeš se mnou. Césara vezmu na uzdu." 

Znovu se pokusila protestovat, ale zarazil ji jediným pohybem ruky. 

„V žádném případě, se nesnaž protestovat, Jennifer. Nepřej si vidět, co bych s tebou udělal, kdybys mě ještě někdy, dostala do tak zoufalé situace, kruci! Kdybych přijel jen o půl hodiny déle..." podlomil se mu hlas.

Ta představa, naháněla mu hrůzu. Byl si jist, že by se zpátky již nedostala. Její křehké tělo, nebylo cvičené ani stavěné, na žádné extrémní situace. 

Ztěžka si povzdechl a zatřásl hlavou. Vůbec nevěděl, co s ní bude dělat.

 Byla tak tvrdohlavá. Tak svéhlavá. Umíněná a nezodpovědná. A tak krásná a křehká. A tak zranitelná. 

S povzdechem, ji vysadil do sedla. Jedním si byl ale jist. Již ji nedovolí, hazardovat se svým životem. A s jeho. 

Však si nedovede představit, že by o ni přišel. Přeci, to co cítil, když ji hledal, podobalo se naprosté beznaději. Šílenství. Málem přišel o rozum.