Jennifer se rozhlédla kolem.

 Zoja jí velice detailně, popsala cestu, k onomu srubu. Po hodině cesty, by tam měla být, ale jistě se ztratila.

 Ajka ucítila králíka, a její lovecké pudy, se probudily k životu.

 Běžela za ní. Volala, ale nakonec ji zmizela z dohledu, a ona zcela ztratila orientaci.

 Byla hluboko v lese. Daleko od lidí a ještě k tomu, se začínalo stmívat. Neviděla si v té tmě, ani na špičku nosu.

 Co chvíli, ozval se nějaký jí, neznámí zvuk, nebo šelest. Děsil ji, a tak se ustrašeně dala na útěk, mezi stromy.

 Klopýtala tak dlouho, v neznámém a nepropustném terénu a třásla se zimou. 

Svůj batoh, nechala na kraji cesty hned po té, když se rozutíkala za Ajkou, tak si ani nemohla obléct bundu, aby jí chránila, před přicházející zimou.

 Začal se zvedat vítr a větve stromů, ohýbající se ve větru, ji co chvíli praštily do tváře. 

„Ajko!" zakřičela do tmy, již po několikáté, ale ani kdyby byla několik metrů od ní, nemohla ji vidět.

 Chytla se větve stromu, když se sklouzla po mokrém mechu a odstředivá síla, ji odmrštila stranou. Svezla se k zemi a zasyčela bolestí, když se chytla za svůj kotník. 

„Kruci! To mi tak ještě scházelo." Pokusila se vstát, ale ihned znovu padla k zemi. Bolest, kterou cítila, ji nedovolila vstát.

 „Pomoc." Křičela a unaveně se opřela o kmen stromu. 

S večerem, se tolik ochladilo, že se třásla zimou tak, že drkotala zuby. Začal poletovat sníh, a ona s hrůzou zjistila, že je ztracená.

Na nohu se nedokázala postavit, a i kdyby, byla taková zima, že již necítila žádný, ze svých údů.

 „Pomoc. Prosím." Zasténala a pomalu cítila, jak ztrácí vědomí.

Najednou jí, velice známí, teplý, dlouhý jazyk, oblízl tvář. Otevřela oči. 

„Ajko! Ty jsi mě našla?" zašeptala. 

A tu se vedle ní, zjevil ještě jeden, o mnoho větší pes. Očuchal ji, a když zřejmě zjistil, že to co našli, není kořist, o kterou by se mohl poprat, ji také olízl. 

„Rony!" ozval se najednou hlas, nad její hlavou.

 Jennifer vzhlédla, ale byla tak zmrzlá a unavená, že její hlava opět spadla bezvládně zpět.

 „Sakra! Co tady děláte?" zavrčel mužský hlas.

Jennifer jen zalapala po dechu, ale nedokázala ze sebe vypravit, jediného slova. Jakoby jí zamrzli, v ústech. 

Muž si sundal svou bundu a zabalil ji do ní.

Jennifer se jen slabě usmála. Na nic víc, se nezmohla. Všimla si jen, jeho vyrýsovaných paží, a mužné hrudi, v krátkém tričku. 

Vzal ji do náručí a zapískal na psy.