Ethan vběhl na terasu, kde Zoja, zrovna prostírala na stůl, k večeři.

„Potřebuji nějaké tvoje oblečení, Zojo." Vydechl. 

 „Oblečení?" otočila se na něj nechápavě a změřila si ho pohledem.

 „Jistě, „ zamračil se na ní a nervózně se ošil, „nějaké kalhoty, tričko, kalhotky." 

Zoja povytáhla obočí. Čekala cokoliv, ale že za ní její bratr přijde zrovna s tímhle? Měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. Ještě nikdy, ho neviděla tak nervózního. 

„Kalhotky? Vážně?" zatvářila se nechápavě. 

Ethan se zamračil ještě víc, a založil si ruce na prsou.

„Prostě se neptej, a udělej to! Prosím." 

„Dobrá. Dobrá." Uculila se Zoja a odběhla. 

 „Jenom doufám, Ethane, že se v tvé orientaci nepletu." Vyprskla již na plno smíchy, když mu po chvíli, podávala malou hromádku. 

Ethan ji obdařil dalším, z jeho nevrlých pohledů. „Děkuji." Zamumlal ještě, a zmizel.

 Vběhl zpátky do stájí, a když otevřel poslední kóji, rozbušilo se mu srdce. Jennifer, byla pryč. 

Zmateně se rozhlédl kolem, představa, že by ji tu našel jeden z jeho pomocníků, ho přímo děsila.

 „Ethane." Uslyšel její hlas. Ležela nahoře, na balících sena a koukala na něj.

 „Hledal mě tu Peter. Musela jsem se schovat." Odpověděla, na jeho kyselí obličej.

 Na moment mu prolétl hlavou nápad, že by nebylo zcela od věci, snížit počet jeho zaměstnanců.

 Zamračil se, a podal jí hromádku oblečení. 

Nahlas polkl. Nedokázal odrhnout zrak, od jejího těla. Ležela na kupce sena, a její křehké a nádherné tělo, se mu náhle zdálo, tak zranitelné. 

Její oči, ho hltali pohledem a měl pocit, že v nich vidí stejnou touhu, jako tenkrát. 

Tak rád, by to znovu pocítil. Tak rád, by znovu hladil a líbal, každičký kousek, její kůže. Zřejmě to poznala, protože k němu vztáhla své ruce. 

Zaváhal, ale jen na moment. Pak si stáhl své tričko a rozepnul kalhoty. 

Její povzdech touhy, když přejela očima, po jeho vypracovaném těle, ho znovu rozpálil.

 Klekl k ní, a bez dalšího varování, jí políbil. Tak, jak si to pamatoval, pokračoval ve zkoumání jazykem, jejího těla. 

Líbal její prsa. Boky, břicho. Líbal její nohy, i prsty u nohou. A když konečně zabořil svůj jazyk, do jejího lůna, zasténal touhou.

 Chutnala přesně tak, jak si to pamatoval. Divoce kroužil ústy mezi jejíma nohama tak dlouho, dokud ji nepřivedl k vyvrcholení.

 Po té, se nad ní zadýchaně sklonil a vzepřel se na pažích, aby ji viděl do tváře.

 Vysvobodil svůj penis ze sevření svých kalhot, a nevybíravě, do ní vstoupil. Oba nahlas vykřikli, a on se začal zuřivě pohybovat.

 Potřeboval to. Potřeboval ji tak moc, že ho to děsilo. Divoce přirážel, a když i on, vyvrcholil do jejího těla, vydechl.

 Ale úleva nepřicházela. Stále tu bylo to napětí, kterého se nemohl zbavit.

 Několik dlouhých chvil, se jí ještě díval do tváře a zhluboka oddychoval. Po té, se postavil, natáhl si kalhoty a tričko.

 „Oblékni se, Jennifer." Vypravil ze sebe ztěžka a nahlas polkl.

 Její růžové tváře. Nateklé rty, od jeho vášnivých polibků, a její toužebný pohled, ho znovu a znovu, srážel na kolena. 

Jeho srdce, stále bušilo jak o závod a jeho nitro, bylo stále zaplaveno tím neutuchajícím strachem, ze sebe sama. 

Z toho, že již naprosto a zcela, podlehl této ženě. 

Již nebyl pánem nad svým tělem. Již nebyl pánem své mysli a sebeovládání, a to ho děsilo víc, než cokoliv jiného, na světě.