Jennifer vyvedla Césara na břeh, a seskočila. Vůbec si nevšimla, že Ethan stojí opodál, a pozoruje ji. 

Až po několika dlouhých minutách, kdy Césara usušila a nasadila mu sedlo, se otočila.

 Setkala se s planoucím, zeleným pohledem. Srdce se jí rozbušilo jako o závod. Díval se na ní, a i přes svou ne, zrovna velkou zkušenost s muži, poznala, že je jí zcela paralyzován.

Zaváhala. V první chvíli, se chtěla zakrýt. Však s uvědomila, že její mokré tílko a kalhotky, nedávají mu moc prostoru, pro jeho fantazii. 

Po té, si ale uvědomila, že Zoja má pravdu. Kam se ztratila ta nebojácná dívka, která si vždy vše, musela sama vybojovat? Milovala ho, tím si byla jistá. A dokonce i věřila, že on, miluje ji, a tak se rozhodla bojovat. 

„Ethane." Zašeptala a vztáhla k němu ruku.

 Zalapal po dechu a na moment zavřel oči. Jakoby zadoufal, že tak jeho touha po ní, zmizí. 

Když je ale otevřel, zhluboka se nadechl. Rozčileně si prohrábl rukou vlasy. Bylo to zbytečné. Nezmizí.

 Ani o malý kousek to nezmizelo, když odjela, a nyní, když byla tak blízko, jeho snaha, byla zcela zbytečná. 

„Mluv se mnou, Ethane. Prosím." Udělala krok směrem k němu.

 Přejel její tělo pohledem, a zprudka vydechl. Ta touha, byla tak zničující. Ovládala jeho tělo, i mysl, a to bylo něco, co neznal. Čeho se tak moc bál. 

Zoufale se tomu bránil, i když každým okamžikem zjišťoval, že zbytečně. A to si nemohl dovolit. Nikdy, jeho tělo, ani mysl, neovládali žádné vnější vlivy. Vždy, se dokázal stoprocentně spolehnout, na svůj rozum a naprosté sebeovládání a najednou nebyl pánem, nad svými emocemi. 

Jeho dech, již nabral na ničivé frekvenci a žíla na čele, mu divoce tloukla. Zatřásl hlavou k odporu a ještě jednou, se na ní podíval. Pak se otočil a beze slova, vyskočil na koně. 

Jennifer, chvíli váhala. Do očí, se jí nahrnuly slzy, ale rychle je zahnala. To mu nedovolí. To mu nemůže dovolit. Však i ona, poznala, jeho rozpoložení.

 Skočila na koně. Neztrácela čas, s hledáním svých svršků a rozjela se za ním. Dostihla ho, až ve stáji.

 Seskočila z koně, a on zrovna vycházel z kóje.

 „Mluv se mnou, Ethane!" Vykřikla a zamračila se na něj.

 Byla tak rozčilená, a adrenalin v krvi, ji dodal ještě více sebevědomí.

 „Udělala jsem chybu, já vím. Ale nebyla bych přeci tady, kdybych ji nechtěla napravit!" 

Divoce šermovala rukama před jeho obličejem, a neustále se k němu přibližovala. Byla již tak blízko, že si dýchali do tváře.

 „Chceš mě?" vydechla náhle. 

Jeho oči, se sevřeli do úzké škvírky. 

„Hraješ si s ohněm, Jennifer." Varovný tón, jeho hlasu, nedokázal ji ale zastavit. 

„Tak chceš mě?!" Zakřičela mu do tváře a přitiskla se k němu. 

Semkl čelisti a ve tváři mu zacukalo. Jeho zelené oči planuly a bylo znát, že se pere sám se sebou.

 „Tak co! Bojíš se?! Tak si mě vezmi, Ethane!" vyprskla mu do tváře.