Přímo u kuchyně domu, byli velké, dvoukřídlé dveře, vedoucí na dřevěnou terasu. 

„Zde, se podává večeře, Jennifer," usmála se Zoja, a jala se prostírat dlouhý stůl, o asi dvanácti místech k sezení, „jíme všichni najednou. Přes zimu nás tu tolik není, ale přes léto, zaměstnáváme asi dalších šest mužů." 

Jennifer se s obavami, rozhlédla kolem. Přímo naproti, přes nádvoří, se u kašny připomínající jakýsi žlab s tekoucí studenou vodou, mylo několik mužů. 

„Neměj obavy. Jsme taková jedna velká rodina. Uvidíš," mrkla na ní, „Ethan přijde, jako obvykle, jistě jako poslední. Jestli vůbec..., a myslím, že bude značně překvapen." Uchytla se.

„On..., on to neví?" vytřeštila oči Jennifer. 

Představa, z jeho jistě dosti znechuceného poznání, že je tu, naháněla jí hrůzu. Zoja si změřila její bledou tvář, a povzdechla si. 

„Jistě, že ne Jennifer. Myslíš, že by to dovolil?" Však o ní s nikým nechtěl mluvit. Nemluvil o ní vlastně vůbec, ale kdo ho znal, poznal rozdíl, v jeho chování. 

Jennifer se podlomily kolena. Najednou měla sto chutí prchnout. Jen kdyby měla kam. Však byt v Black Forestu, již nebyl její. Všechno co měla, čítalo celkem čtyři kufry, a to se nyní nacházelo v jednom z pokojů v poschodí.

 „Tak fajn. Máme připraveno." Zkonstatovala Zoja spokojeně, a na terasu se pomalu začali scházet muži. 

Všichni se zdvořile představili, a na jejich tváři, byla znát zvědavost a upřímný zájem, o novou, krásnou spolubydlící. 

Hlavně Peter, muž, asi v Ethanově věku, si ji se zájmem prohlížel. 

„Já..., nevím, jestli to zvládnu." Zašeptala Jennifer směrem k Zoje.

 Byla nervózní z jejich, hlavně z Peterova pohledu. 

„Myslíš Petera?" zašklebila se Zoja, „zkouší to na každou. Líbíš se mu, ale myslím, že až přijde Ethan, bude mu ihned jasné, která bije."

 „Takže Jennifer? Krásné jméno," usmál se Peter a usadil se automaticky na místo, vedle ní, „co přivádí, tak krásnou ženu, jako jsi ty, do těchto končin? Neříkej, že láska k ovcím." Naklonil se k ní, a zadíval se jí do očí. 

Jennifer se neklidně ošila. Skoro ho nevnímala, jak byla nervózní. 

Všichni již seděli, a nad pořádným talířem jídla, probírali dnešní den. Co chvíli, se pohled někoho z nich, stočil jejím směrem. 

Margareta jí pohladila povzbudivým pohledem, když se u kašny s vodou, objevil Ethan. 

Stáhl si tričko a sklonil se nad kašnu. Jeho svaly na rukou, rozehráli znovu svoji symfonii, když začal umývat svou tvář a hruď. 

Jennifer se rozklepali kolena a srdce se jí rozbušilo, jako o závod. A když vzal do ruky jeden z připravených ručníků a pomalu stíral vodu ze svého těla, pokoušeli se o ni mdloby. 

Peter si zřejmě její rozpoložení, vysvětlil po svém. Znovu se k ní naklonil a zavrkal. 

„Rád bych tě poznal trochu lépe, Jennifer. Co říkáš na to, kdybychom si někdy vyrazili do města. Je tam takový menší bar a můžeme si zatančit." Lehce se dotkl její ruky. 

Ucukla, ale v té chvíli, vstoupil na terasu Ethan. 

Zarazil se. Jejich oči se střetly. Zalapal po dechu, ale z výrazu jeho tváře, nebylo poznat, co si myslí.