Ethan se postavil a přešel k oknu. Stál bez hnutí, a díval se ven. Čelisti měl pevně semknuté, a ve tváři mu cukalo. 

Konečně si dal dvě a dvě, dohromady. Nemohl tomu uvěřit. 

„Nikdy..., jsem ti neprozradil svou hodnost, Jennifer." Zašeptal, aniž by se otočil od okna. 

Již když vyslovila slovo Tew Times, mu došlo, kde to slyšel. Onen redaktor, jménem Greg Belord, byl ten, kterého by jednou s chutí, přivedl k božímu soudu. 

„Nepřišla jsi sem psát článek, o zdejší fauně a flóře, že ne, Jennifer?!" otočil se na ní. 

Jeho zelený pohled, byl jako led. Probodával ji pohledem, ale jeho srdce krvácelo.

 Po prvé v životě se zamiloval, a po prvé v životě, měl najednou chuť zemřít. Lhala mu? Oklamala ho? Bylo snad všechno lež? 

I jejich milování? Zatřásl hlavou k odporu. Ne, nemůže být přeci tak dobrá herečka. Cítil, když se milovali, že to bylo něco víc. Ne jen pouhý chtíč. 

„Ethane..., já..., chtěla jsem ti to říci. Ale měla jsem strach." Popotáhla, a z očí se jí spustily slzy.

 „Strach! A z čeho? Že snad prokouknu tvou lest, a nebudeš moci ze mne vytáhnout víc, než bych ti řekl?! Nebo že nebudeš moci dokončit účel své cesty a sepsat o mě další, z bulvárních lží?"

 Srdce mu bušilo do hrudi, jako zběsilé. Vždy se dokázal ovládat, za jakýchkoliv okolností, ale nyní se cítil, tak bezmocný. 

Měl chuť s ní zatřást, a vynutit si odpověď. Že to není pravda, že není hloupým, zamilovaným bláznem, který si bláhově nalhával, že je do něj zamilovaná. Že by ho snad dokázala milovat.

 „Ethane, prosím. Tvá matka říkala, že jsi k novinářům nedůvěřivý, tak jsem měla strach, že..."

 „Že když mi to řekneš, nebudeš ze mne moci vytáhnout nic, co bys tak ráda věděla, abys mohla napsat svůj článek?" na moment se odmlčel a zoufale si prohrábl rukou vlasy. 

„Využila jsi mě, Jennifer," zašeptal, „byla všechno lež? Když jsem tě líbal a hladil. Když jsem tě miloval, a ty jsi pode mnou vzdychala..., i to, byla lež? Byla jen přetvářka, tvá touha po mně?"

 Rezignovaně svěsil ramena, a znovu se obrátil k oknu. Ta bolest, kterou cítil, byla tak veliká, že měl pocit, že ho celého stravuje.

 „Ethane..., prosím. Věř mi..., všechno nebyla lež. Věř mi, prosím." Zavzlykala a vztáhla k němu ruce. 

Nechala je spadnout podél těla, a skryla svou tvář do dlaní. Tohle přeci nechtěla.

 Ano, přišla sem proto, aby si splnila svůj sen. Chtěla být redaktorkou, za jakoukoliv cenu. Udělala by pro to cokoliv, ale toto? 

Ne! Přeci již dávno ví, že ho miluje. Tak proč? Proč, i přes to, se nechala ovládnout tou vidinou, a neupustila od toho?

 Proč, když teď, jí najednou přijde tak jasné, co je důležitější. Měla na vybranou, a vybrala si svou kariéru? 

Teprve ve světle důkazů, ji došlo, že to není to, co by opravdu chtěla.