„Ráda bych o tobě věděla víc, Ethane. Řekni mi něco o sobě." Prohodila Jennifer, jen tak ledabyle, když seděli u jídla. 

Uběhlo dalších několik dní, snad týden, nedokázala to počítat, ale čas letěl, jako šílený. 

Ani vlastně nevěděla, jak dlouho již zde byla. Měsíc? Nebo víc? Ale čas ubíhal, a ona se ve svém pátrání, nedostala o moc dál. 

Od té doby, kdy jí Ethan přiznal, kým byl, o tom již nemluvil. Vypadalo to, že ani nemá v úmyslu, jí více říci, a tak jí nezbývalo, než nějak nenápadně, nadhodit rozhovor.

 „Co bys chtěla vědět, Jennifer? Ptej se," usmál se na ní přes stůl, „ale za každou tvojí otázkou, položím svou. Také bych rád věděl něco o ženě, do které jsem se zamiloval."

 „Dobrá..." mrkla na něj. Tušila, že nejdříve musí začít trochu z jiného soudku, „měl jsi již hodně žen?" 

Ethan povytáhl obočí a Jennifer zčervenala.

„Myslíš, s kolika jsem spal, nebo kolikrát jsem byl zamilován?" zeptal se skoro nevěřícně.

 V hlavě zvažoval svou odpověď tak, aby jí nemusel vyprávět detaily, ze svého vojenského života. Však se od svých dvanácti let, až do nedávné doby, pohyboval ve vojenském prostředí.

 Neměl prakticky žádný, soukromí život, jen několik opušťáků za rok a na vážný vztah, mu nezbýval čas, ani síla. A všechno, co měla vědět o jeho životě, již jí řekl.

 Nemohl jí zatajit, kým byl, ale to taky bylo vše, co chtěl, aby věděla. A co potřebovala vědět.

 „Měl jsem hodně žen, Jennifer. Hodně, s kterými jsem spal, ale na vážný vztah, jsem neměl čas, ani sílu." Zašeptal, a Jennifer zalapala po dechu, ve snaze něco říci, ale předběhl jí. 

„A co ty..., kolik jsi měla mužů?" zabodl do ní svůj pohled.

 „No..., já, asi nemám moc velké zkušenosti..., všeho všudy, tři muže. Dva ještě na škole žurnalistiky a po té, ještě jednoho. Ale nyní zjišťuji, že vážný vztah, nebyl ani jeden. I když, ten poslední..., myslela jsem si, že jsem zamilovaná, ale skončilo to dávno..., alespoň pro mě."

 Ethan se zamračil. Její odpověď, ho zrovna moc neuspokojila. 

„Teď já, Ethane. Říkal jsi, že jsi válečný veterán, ráda bych věděla, co tě k tomu přivedlo. Proč ses stal mariňákem?"

 „Proč?" povzdechl si. Na to by jí snad mohl, dát odpověď, „kvůli mému otci," zašeptal, „nyní mi řekni ty. Proč ses stala novinářkou?"

 „Já..., já nevím. Vystudovala jsem žurnalistiku a..., ale Ethane, ty jsi mi neodpověděl!" Zamračila se na něj, ale výraz jeho tváře, nevypovídal o tom, že by tu odpověď, měl v plánu, nějak více rozvádět. 

„Takže jsme si kvit," mrkl na ni, „ještě jednu, Jennifer. Uspokojuje tě tvá práce?" 

Jennifer si poposedla a zadívala se na skleničku, ve své ruce. Uspokojuje jí?

 Doposavad, si myslela, že ano, ale je tomu tak opravdu? Najednou měla pocit, že je všechno, úplně jinak. 

„No..., vždy to byl můj sen, pracovat v redakci. Chtěla jsem být novinářka, za každou cenu, ale..., no..., snad ano, i když musím říci, že bych si dokázala představit lepší redakci, než zrovna Tew Times."

 Ethan zbystřil. Tew Times? Ten název, již někde slyšel, a nyní si konečně vzpomněl, kde. 

Jennifer zřejmě nepostřehla, jak Ethan ztuhl, a vyhrkla na něj další otázku. 

„Proč se seržant Ethan Dalton, nachází zde, v horách?"

 Ta otázka, zůstala vyset ve vzduchu, jako Damoklův meč.

 Jennifer si vzápětí uvědomila, svou chybu. 

Ethan tvář zkameněla. Snad i zapomněl dýchat. Zhluboka se nadechl, zavřel oči, a pak nevěřícně, zatřásl hlavou.