Když se Ethan probudil, venku se pomalu začínalo rozednívat.

 Podíval se na dívku, ležící vedle něho. Jednu ruku, měla přehozenou přes jeho hruď a spokojeně oddychovala. 

Po celém jeho těle, rozlil se velmi zvláštní pocit, který mu byl zcela neznámí. Bylo to snad poprvé, když se vedle dívky, se kterou se miloval, vzbudil. 

Nikdy po tom netoužil. Nikdy to nepotřeboval, stačilo mu uspokojit své tělo, a to bylo vše.

 A vlastně si až do okamžiku, než ji potkal, myslel, že z něho vojenská škola a válka, vytvořili nic necítící monstrum.

Již ve svých dvanácti letech, nastoupil na vojenskou školu. Považoval za povinnost, vzhledem k tomu, že jím byl i jeho zesnulý otec.

 A po té, ve svých osmnácti letech, byl vybrán, jako jeden z nejlepších, k vojenské pěchotní jednotce mariňáků. 

Tvrdý výcvik, který následoval, vydržel jen málokdo. Zaměřoval se na jejich sílu, vytrvalost, houževnatost a fyzickou aktivitu. 

Učili se vyrovnávat s neustálými stresy. Fungovat v extrémně, nepříznivých podmínkách. Vzdát se vlastního života a zcela se oddat svému poslání.

Provádět dlouhé pochody, s padesátikilovým batohem na zádech. Spát v blátě. A jídlo i spánek, byl zcela omezený. 

Dlouhé, padesátikilometrové pochody, s těžkým nákladem na zádech, bez dostatku jídla a pití, i spánku, v extrémních podmínkách.  Museli se naučit fungovat a vytrvat i tam, kde normální voják, zcela selhal.

 A psychická část výcviku, mentální, byla nejhorší. Naučil se nemyslet. Necítit bolest ani strach. Ani touhu, a naučil se ovládat všechny potřeby, svého těla. Musel se naučit svou mysl, i tělo, ovládat na sto procent.

Po dokončení tohoto tvrdého výcviku, který dokončil jeden z deseti rekrutů, stal se tvrdým a neústupným mužem. Mariňákem. 

A jako takový, již v pozici seržanta své jednotky, vstoupil do války a pěti válečných misí. 

Muži si ho vážili, respektovali ho a nejednomu z nich, zachránil svůj život. Až před rokem, po své páté, a poslední misi, se vrátil, a na všechnu tu hrůzu a zmar, chtěl zcela zapomenout.

Odmítl své povýšení a stáhl se do ústraní. 

Považoval se za muže, který již nikdy, nedokáže své srdce, otevřít někomu, jako je ona. Nevěřil, že se jeho srdce, ještě může zamilovat.

 Zoufale si prohrábl rukou vlasy. Zamilovat? Ta myšlenka mu přišla na mysl, a skoro se vyděsil.

 Najednou se Jennifer zachrula a její ruka bezděčně přejela po jeho hrudi. 

Ten intimní dotyk a její blízkost, rozbušila mu srdce. A i tento pocit, prožíval jakoby poprvé.

 Však již si myslel, že tlukot svého srdce, nikdy neuslyší. Ani zvýšený tep a vzrušeně proudící krev, v jeho žilách. 

Byl vycvičen se ovládat na sto procent, a i v největším stresu, se dokázal ovládat. Při žádné s krajních a extrémních situací, ho nezradili jeho emoce. 

Zadíval se do její spící tváře a jemně odhrnul pramen vlasů, z jejího čela. Jedním prstem přejel po její tváři. 

Zamiloval se? Nedokázal tomu uvěřit. 

Nahlas polkl, když otevřela oči, a zadívala se na něj. Najednou poprvé v životě, pocítil strach. Strach z toho, že ona, to necítí stejně.