Matyas se usadil do čela stolu a vedle sebe, po pravé straně, posadil Vivien. Naproti němu seděl Lionel, vedle něho Silvan, a naproti Sarah. 

Vivien se zamračila na Silvana. Vypadal vcelku klidně a uvolněně. Tato jeho proměna, se jí vůbec nelíbila. 

Klidně se bavil s Lionelem, a po té, na ní potutelně mrkl. Tím svým způsobem, který dělával vždy, když cítil, že potřebuje podporu. 

Měla chuť, po něm něco hodit. Cožpak si nevšiml, že sedí u stolu s nejobávanějším mafiánem?

 Nemohla tušit, jaký rozhovor, proběhl před několika hodinami, mezi ním, a Mytyasem. 

Matyas stál ve své kanceláři u okna a díval se ven. Kousek dál, za jeho stolem, stál vystrašený Silvan, a vedle něho, se v křesle rozvaloval, vysmátý Lionel.

 „Silvan Robsoněv." Pronesl Matyas do ticha pokoje, a Silvan se viditelně otřásl. 

Jen polkl, a sklopil zrak. Však i jeho otec, měl z tohoto člověka strach. 

„Kdybych si nebyl jistý, že Vivien na tobě záleží, nabyl bys tu." Pokračoval Matyas, a pak se na něj otočil.

 „Co ode mě chcete?" dostal ze sebe ztěžka Silvan. 

„To záleží na tobě." Odvětil Mytyas, a chvíli si ho zamyšleně prohlížel.

 „Víš, kdo jsem, předpokládám." 

Silvan přikývl, a polkl. „Samozřejmě. Jen nevím, proč jsme tu." Znovu se zatřásl, pod jeho pronikavým pohledem. 

„Nechci ti ublížit," řekl Mytyas, stále si ho měříc pohledem, „ani jednomu z vás. Záleží jen na tobě, jak se zachovám. Je mi známo všechno, o tvém osudu, i to, cos pro Vivien vykonal. Záleží ji na tobě, a tobě na ní. Již to mi stačí." 

Silvan nervózně popošlápl. Trochu se uklidnil. Jestli něco věděl o tomto muži, tak to bylo to, že vždy, drží své slovo. Že se vždy, drží svých zásad. Že se mu dá věřit, i přesto, čím byl. A možná právě proto, z něj všichni jeho protivníci, měli takové obavy. I jeho otec, vždy jeho jméno vyslovoval s jistým respektem a bázní.

 „Nabízím ti svou ochranu. Ovšem žádám, naprostou loajalitu. Věrnost a bezmeznou oddanost. Pakliže přijmeš, vše, co bylo před tím, než jsi sem vstoupil, musíš zapomenout. Již nemáš rodinu a přátele. Nemáš minulost. Původ. Nemáš nic. Musíš být, hluchý, němý, slepý. Musíš mi být naprosto oddaný. Bez výjimky."

„Ale proč?" zašeptal Silvan, a konečně se podíval Matyasovi do očí.

 „Ber to tak, že i já, mám jisté slabosti. Ostatně, o tvé slabosti vím též. Pro tebe, je slabostí milovat muže..." 

„Což je jediné, tvoje štěstí." Skočil mu do řeči Lionel a zhluboka se rozesmál. 

„A pro mě..." pokračoval Matyas, „pro mě je slabostí jistá dívka, která to ovšem netuší, a doufám," naklonil se k němu, aby dodal důraz svým slovům, „že to tak zůstane. Alespoň prozatím."

 Silvan povytáhl obočí a přikývl. Pochopil. „Přijímám, pane," zašeptal po chvíli, „můžete se na mě spolehnout. Ve všem."

 „V to doufám, jsi si jinak vědom toho, co dokáži?!"

 „Můžu podávat večeři, pane?" ozval se hlas služebné, a Mytyas přikývl.

 Vivian se nervózně ošila. Cítila zkoumavý Matysův pohled. 

„Dovol, abych ti představil svého bratra Lionela, a svou sestru Sarah." Řekl náhle. A když přikývla, Sarah se k ní naklonila. 

„Neboj, všechno je v nejlepším pořádku. Věř mi."