„Postarej se o Vivien." Řekl Mytyas, směrem k Lionelovi, a nastoupil do druhého, ze dvou aut.

 Lionel přikývl. Věděl, co ještě musí Matyas udělat. Zákony mafie, byli opravdu neúprosné.

 A jestli chtěl předejít jakémukoliv nebezpečí, musel jednat. Bylo totiž stoprocentně jasné, že Johan zburcuje svého otce, a mafie Robsoněvů, o sobě dá vědět. 

Johan věděl, že Vivien utekla, i s jeho bratrem. A bude hledat, i jeho. 

Nedovolil si proti Matyasovi zakročit, ale pokusí se napadnout zákony mafie. A budou jednat rychle, tudíž Matyas, musel být rychlejší. 

Jeho auto zastavilo ve městě, před jedním, z honosných domů. Jeho muži, vystoupily z auta, a jeden z nich, zazvonil na zvonek. 

Po chvíli, se otevřely dveře, a vykoukla rozespalá postava staršího muže. Překvapeně zalapal po dechu. Hned mu bylo jasné, s kým má tu čest. 

Tehdy Matyas vystoupil z auta, a přešel k vystrašenému muži. Beze slova, přešel kolem něho, do jeho domu, a pak se na něj otočil. 

„Pane Garette- Williamsi, s čím vám mohu pomoci?" přikrčil se, pod jeho pohledem.

 „Potřebuji oddací list, Deliveji," řekl Matyas, a muž zalapal po dechu.

 „Oddací list? Jen tak? Ale to nemohu. Já..." 

 „Na to jsem se tě neptal, Deliveji," procedil skrz zuby Matyas, „chci jeden oddací list, a jednu partnerskou smlouvu, a chci to ještě dnes!"

 Muž se přikrčil, pod jeho pohledem. „A..., ale pane..., já..., zákon..."

 „Deliveji..." Matyasovy oči zajiskřily, „zákon jsem tady já. Doufám, že ti to je jasné. Jen díky mě, jsi soudcem, i starostou. Patříš mi, jako celé město. Tak si dej pozor, abys o svůj post, brzo nepřišel!"

 Delivej přikývl, a znovu se přikrčil.

 „Čekám ve své kanceláři ve městě. Máš na to dvě hodiny, Deliveji!" řekl ještě Matyas, a strčil mu do ruky pár papírů. 

Když asi po třech hodinách, Matyas vstoupil do obývacího pokoje, svého domu, všichni byli přítomni. 

Unaveně přešel k baru, a nalil si skleničku. Jenom Lionel věděl, jak těžké rozhodnutí, musel udělat.

 Ačkoliv byl nejobávanějším člověkem, široko daleko, měl zodpovědnost, i za životy lidí, okolo sebe. Za dívku, kterou miloval, i když ona ho nenáviděla. A i za Silvana, kterého kvůli Lionelovi, příjmul do své rodiny. 

V prostředí mafie, nebylo lehké žít. A už vůbec, zůstat, na živu. Zůstat věren svým zásadám, a své cti. Matyas, to dokázal, ale stálo ho to kolikrát víc, než mohl unést. 

Podal Lionelovi list papíru, s partnerskou smlouvou, ztvrzující, jeho partnerství, se Silvanem. 

Pak přistoupil ke křeslu, kde potichu seděla Vivien. Zřejmě byla ještě otřesena tím, co se stalo, protože ani nehlesla. 

Vzhlédla k němu, když se nad ní postavil. Podal ji list a čekal.

 „Oddací list?" vydechla a znovu se nevěřícně podívala na papír, ve své ruce, „to..., to..., náš, oddací list? To nikdy!" 

Matyasovi oči, se sevřeli do úzké škvírky. Pevně semkl rty a ve tváři, mu zacukalo.

„Přesně tak, Vivien. Jsi moje žena. Bohužel!" procedil skrz zuby, „tak se podle toho, budeš ode dneška chovat. Ještě dnes, se přestěhuješ do mého pokoje!"