Matyas odjel, jen za doprovodu svých bodyguárdů, na obchodní schůzku, s Ivanem Persim. Byl to jeden z mafiánů, s ne zrovna dobrou pověstí, ovšem, pro Matyase, nebyl žádnou hrozbou.

 Jeho dcera Bibiana, byla krásná, a chlípná. Nicméně, nebyli více, jak dobří přátelé, kteří se spolu občas vyspali. Ani jeden nebyl zadaný, tak to nebrali vůbec jako nějakou překážku, jejich přátelství. 

A Matyas zůstal na noc. Lionel měl pravdu. Potřeboval přijít na jiné myšlenky. 

Když vstoupil Matyas za dva dny, do obývacího pokoje, Lionel si hned všiml, že se něco změnilo. Jeho výraz, byl jiný. Tvrdý. Jakoby ztratil veškeré naděje, a jeho srdce, se obrnilo, proti další bolesti. 

Všichni byli přítomni. Dokonce i Vivien.

„Jaká byla schůzka, Matyasi?" Usmál se Lionel, když vstoupil. 

Sarah se hned k němu vrhla, políbila ho. Lionel ho poplácal po rameni a Silvan pokynul hlavou. Jen Vivien, po očku vzhlédla, a sklopila hlavu. 

 „Co Bibiana?" neodpustil si Lionel.

 Matyas chvíli neřekl nic. Přešel k baru, a nalil si skleničku. Pak se otočil.

 „Měl jsi pravdu, potřeboval jsem to, Lioneli. Rozdal jsem si to s Bibianou."

 Lionel se spokojeně usmál. A Vivien, překvapeně zvedla hlavu. Vypadalo to, že snad zalapala po dechu. Zřejmě nedokázala udržet své emoce. 

„Rozdal sis to?" vydechla.

 Matyasovy oči, se zúžily do úzké škvírky, když se na ni podíval. Obrátil do sebe obsah sklenice.

 „Samozřejmě. Máš snad s tím, nějaký problém, Vivien?" procedil skrz zuby, „jsem svobodný muž. Nemám žádných závazků, nevidím problém v tom, že jsem si kruci, zašukal, s krásnou ženou. Nebo ty ano?!" 

Vivien zůstala stát, jako zkoprnělá. Najednou ji došli slova. Ani její slovník, kterým ho neustále častovala, nepřišel jí najednou na mysl. 

„A není to naposledy, Vivien. Pozítří, Bibiana bude tudy projíždět, tak se zastaví. Hodlám se s ní znovu vyspat. Tak doufám, že nebudeš překážet." Hodil do sebe ještě jednu sklenici. 

I Lionel, překvapeně nadzdvihl obočí. S jeho bratrem, to bylo horší, než si myslel. To, jak se choval, znamenalo jen jediné. Byl po uši zamilován do dívky, která jím opovrhuje. Která ho nesnáší, a chová se k němu jako ke kusu hadru. 

A jeho obrana, kterou si nyní kolem sebe vybudoval, ho nutila, okolo sebe kopat, a bránit se. Bránit se tak, aby alespoň na chvíli, na ní dokázal zapomenout. Byť v náručí, jiné ženy.

 Ano, chtěl po něm, aby byl tvrdý, ale k ní. Ne k sobě. Protože věděl, že tím ubližuje nejvíce, právě sobě samému. Znal ho. 

„A ještě něco, Vivien," podíval se na ní Matyas, a v očích mu zajiskřilo, „jsi v mém domě. Tudíž, ode dneška, budeš dodržovat, má pravidla. Bez výjimky. Již ti nehodlám nic trpět. Měl jsem s tebou dostatek trpělivosti. Dokonce, až příliš, a nepřineslo to žádných výsledků. Žádných! Ani za mák!"

 „Nemusím, tu být!" vyprskla Vivien. Nedokázala se ovládnout. 

„Ne, to nemusíš, Vivien. Máš pravdu. Můžeš znovu skončit v bordelu. Ostatně, patří mi, jako vše, v tomto městě. Můžu ti to lehce zařídit!" Mluvil klidně. Nahlas, a bez veškerých emocí. 

Vivien zaváhala, a popošlápla. 

„Tak co, Vivien?" povytáhl obočí, Matyas, „chceš zpátky do bordelu? Můžu ti zařídit i klientelu, jestli chceš, kruci! Možná, to je to, po čem prahne tvoje prázdné srdce, když to nejsem já!" vztekle praštil sklenicí do krbu a vyšel ze dveří.