Fenrir ztuhl překvapený vlastní reakcí. Po staletí strávených v temnotě a věznění necítil nic tak intenzivního. Jeho vlčí instinkty byly rozjitřené a on vnímal tuto dívku jako něco, co mu patří a co musí chránit a ovládnout.

V jeho nitru se mísily pocity žárlivosti, majetnické touhy a zmatení. Ta žárlivost pramenila z pocitu, že by mohl ztratit kontrolu nad něčím, co ho tak silně přitahovalo, a z hluboko zakořeněného instinktu vlastnit.

Cítil v sobě rozpor mezi vlčím instinktem podmanit si kořist a neznámými lidskými emocemi, které ho uváděly do nepokoje. Tento mix emocí v něm vyvolával vztek, ale zároveň ho k ní neodolatelně přitahoval.

V jeho mysli se vynořovaly vzpomínky na roky strávené v temnotě, kde jeho jedinými společníky byly nenávist a touha po pomstě. Teď však před ním stála tato dívka, která probouzela emoce, které ho děsily i fascinovaly zároveň.

Náhle vztekle zavrčel, vycenil zuby a postavil se proti ní, v celé své velikosti a síle. Jeho vlčí podstata už nadobro převzala svou vládu, když si uvědomil, že před ním nestojí obyčejná dívka, nebo kořist, ale něco víc. Samice, po které najednou nesmírně zatoužil. Onu informaci, mu řekl jeho instinkt. Pach, který vydávala a její feromony ho zcela ovládli.

Jeho oči byly pronikavé a zaměřené na samici, jako by ji analyzoval a hodnotil. Pohled měl dravý, plný touhy a zvědavosti.

Lehce se naklonil dopředu, jako by se připravoval k útoku. Přibližoval se pomalu, přičemž zhluboka nasával vzduch a zachytával její vůni. Jeho nos se jemně chvěl, když si ukládal její pach do paměti.

Instinktivně projevoval svou dominanci tím, že se ji snažil obklíčit a blokoval její únikovou cestu, čímž ji dal najevo, že je v jeho moci.

Jeho tělo vysílalo silné neverbální signály, jako je napětí ve svalech, pevný postoj a přímý pohled. Tyto signály měly za cíl ji upoutat a ukázat jeho převahu.

Neustále při tom vydával tiché, hrdelní zvuky vrčení, aby upoutal její pozornost.

Pohyboval se kolem ní pomalu, plynule a sebejistě, což mělo signalizovat jeho dominanci a přitažlivost, ale ani na okamžik z ní nespustil svůj zrak.

Jeho tělo začalo produkovat více potu, které obsahovali feromony, a měli jeho samici přitahovat. Kroužil tedy okolo ní co nejblíže, aby ho cítila a přenesl své feromony na ní.

Fenrir náhle zrychlil tempo a jeho instinkty převzaly plnou kontrolu. Zatlačil své tělo blíž k samici, aby jeho vůně a feromony jí obklopily jako neviditelný plášť. Oči měl temné a plné dravé touhy, která se zračila v každém jeho pohybu. Náhle proti ní znovu vystartoval, jeho tělo bylo napjaté a připravené. Začal ji znovu očichávat, a jeho nos se jemně dotýkal její kůže, jak nasával každý odstín jejího pachu.

Vrčení, které vydával, se prohloubilo, rezonovalo prostorem a dávalo najevo jeho rostoucí touhu a neklid. Jeho vlčí podstata se zcela projevila a bylo zřejmé, že se už neovládá. Vlčí instinkty ho ovládly a jeho mysl byla plná jediného cíle – podmanit si ji a mít ji jen pro sebe. Spářit se s ní.