Fenrir se ještě jednou zhluboka nadechl a přitlačil dívku ke zdi. Jeho oči zaplály jak dva rozžhavené uhlíky, když se ji podíval do tváře. Třásla se sice strachy, ale hrdě proti němu vzpínala bradu, což ho opět naprosto odrovnalo.

I když z ní cítil strach, poznal, že je jiný, než který zažíval pokaždé, když si nějakou ženu vzal.

Jeho muži, kteří stáli opodál, sledovali jeho chování s úctou a respektem. Byli zvyklí na jeho dominantní a nekompromisní přístup, ale tentokrát cítili, že je něco jinak. Fenrirův pohled byl plný intenzivní touhy a zároveň hluboké bolesti, která pramenila z jeho minulosti. Jeho muži věděli, že jejich vůdce je silný a neporazitelný, ale také si uvědomovali, že za touto silou se skrývá bytost, která trpěla a hledala smysl v tomto světě.

Fenrir cítil, jak se v něm mísí různé emoce. Na jedné straně byl poháněn svými vlčími instinkty, které ho vedly k tomu, aby si ji podmanil a ovládl. Na druhé straně však cítil zvědavost a fascinaci touto lidskou bytostí, která se odvážila postavit mu.

Fenrir vydal další hluboké zavrčení, které se ztratilo v prostoru a jedním pohybem ruky, si uvolnil přezku svého opasku. Jeho kopí už bylo v plné síle a připraveno zplenit ženin klín.

Vycenil zuby a zpod svých řas se spokojeně zadíval do překvapené tváře své samice. Její výraz, když spatřila jeho kopí, ho téměř rozesmál.

A možná by i opravdu rozesmál, kdyby převládala právě jeho lidská stránka. Ale vládu nad jeho myslí, tělem i duší, převzal zcela jeho vlk. Sám byl z této situace ohromen, protože doposud dokázal svého vlka držet na uzdě a nepouštět ho zcela na povrh. Teď však cítil, jak se jeho kontrola rozplývá, a vlčí instinkty se stávaly stále silnějšími.

Jeho pohled se ztvrdil, jak se rozhodl podřídit se svému vnitřnímu zvířeti. Tělo se mu napnulo a vzpřímilo, s hrudí vypnutou dopředu, aby demonstroval svou sílu a dominanci. Ramena měl široce roztažená a ruce mu vyseli volně podél těla, připravené k akci. Jeho pohled byl intenzivní a pronikavý, oči zářily sebevědomím a odhodláním.

I jeho kopí se hrdě tyčilo proti jeho samici, a Fenrir spokojeně zavrčel. Z hrdla mu stále vycházely tiché hrdelní zvuky a jeho feromony se šířily vzduchem, naplňujíc prostor jeho přítomností. Pohled upíral na samici, která stála před ním, stále hrdě vzpínající bradu.

Cítil, jak se chvěje při pohledu na jeho penis a nemohlo mu ani ujít, že se začala ještě více potit. Její naprostý údiv přikládal tomu, že je spokojená s výběrem svého samce, a tedy už nehodlal jejich spojení odkládat.

Přitiskl se k ní a naznačil ji, aby se otočila a nabídla se mu. Když se ale dívka ani nepohnula, a naopak ucítil jakýsi náznak odporu, rozzlobilo ho to.

Ještě jednou na ni vycenil zuby, pak jemně skousl kůži na jejím ramenu, a když ani tehdy nepochopila co po ní chce, vztekle si ji obrátil proti sobě.

Jeho vlčí touha a chtíč byli na samém vrcholu, a nehodlal už ztrácet ani minutu. Její váhání, bylo pro něj téměř nepochopitelné, protože moc dobře svým vyvinutým čichem poznal, že i ona vydává stejné feromony touhy, když ho spatřila v celé jeho kráse.