Violet vykoupaná a oblečená v županu seděla na posteli a čekala. Když se otevřely dveře, vyskočila na nohy a postavila se. Polkla, když vstoupil do místnosti. Nemohla si pomoci, ale jakoby svou muskulaturou, zabral půlku místnosti. 

Neřekl nic, jen ji přehlédl pohledem a pak si sundal své sako. Odhodil ho stranou a přistoupil k ní.

 „Vezmete si mé panenství?" Vydechla a podívala se mu zpříma do očí. 

„Jistě! Proto jsi tady. Nemám tě tu na parádu." Zamračil se na ni. 

„Znásilníte mne?"

 „Jo, to bych kurva mohl. Ale záleží na tobě."

 Violet rozpačitě přešlápla z nohy na nohu. Věděla, že má pravdu. I Ester. A jednou se dala do boje, tak musí bojovat. Jedno ale věděla, když se bude bránit, bude to ještě horší. Bylo jisté, že než se jí podaří se toho zmetka zbavit, stráví tu nějaký čas a bylo jen na ni, jak. Byla přeci připravena na vše. Počítala s touto variantou, a tedy se rozhodla, se nebránit. 

„Do..., dobře, ale já..., tedy nevím..." 

 „Předpokládám, že jsi nikdy neviděla nahého muže?" Povytáhl obočí, a když zatřásla hlavou k odporu, povzdychl si. Chvíli váhal, jakoby přemýšlel, jestli je to dobrý nápad, pak ale sáhl ke knoflíčkům své košile. 

Violet udiveně zamrkala, když ji rozhalil a shodil ze svých zad. Jeho hruď byla dokonalá. Měl ji širokou, s vypracovanými svaly a jemnými chloupky na prsou. Tenký proužek ochlupení, se pak táhl v jeho podbřišku a ztrácel se v jeho kalhotách. Proti své vůli, pocítila vzrušení. Její oči sklouzly do míst, kde se dotkl přezky opasku a ani na vteřinu z ní nespustila zrak. Dívala se, jak opasek rozepnul, a když mírně stáhl kalhoty, a ven vystřelil jeho penis, pomalu uskočila.

 „Pane bože!" vykřikla, zírajíc na tu věc, „To se do mě nikdy nemůže vejít!" Pomalu ji přeskočil hlas. 

„Neboj. Vejde, tím si buď jistá." 

„Vždyť to vidím! Je tak veliký a tlustý! Nikdy jsem si nemyslela, že..."

 „Kurva!" zamračil se na ni, „Jestli nechceš, abych tě znásilnil, tak mi prostě budeš muset věřit! A mohla by ses trochu snažit, když už se ti tady předvádím, jako nějaká cvičená opice!" Hodil na ni rozzuřený pohled. Byl naštvaný sám na sebe. Vůbec nechápal, proč to vlastně dělá, a proč tady tak blbne. Měl ji prostě hodit na postel a zmocnit se jí. Jenže byla panna. Nevěděl proč, ale právě to ho přímo fascinovalo. Vzrušovalo víc, než by si kdy myslel.

 „Dotkni se mě." Přikázal ji. Váhavě k němu přistoupila, a vztáhla poslušně ruku.

 „Můj bože!" vydechla znovu udiveně, „Je tak hebký," zašeptala a vzhlédla k němu úplně fascinovaná, „tak příjemný pro dotek. Tak..., krásný..." vydechla udivena sama sebou. Dotýkala se ho a zvědavě ho hladila a svírala ve své dlani, a pro svou nezkušenost si nevšimla, jak ztěžka sotva vzrušením dýchá. Pak se ho pokusila obejmout, a znovu zatřásla hlavou k odporu. 

„Ne! Ta věc se do mě opravdu nemůže vejít!" zamračila se na něj tak, že mu proti jeho vůli, zacukalo v koutku úst, „Vždyť ho ani neobejmu jak je tlustý!" neustále se mračila, „A kam byste ho chtěl vlastně nacpat? Ta délka je prostě..."

 „Tak dost!" vypustil přebytečný vzduch z plic, „Svlíkni se, a lehni si na postel!"