Když se Nathanael zvedl z postele, natáhl si kalhoty, ale zapínáním a košilí, se vůbec neobtěžoval. Postavil se vedle pelesti a zadíval se do jejího rozpačitého obličeje. Posadila se na posteli, přitáhla si kolena až k bradě, a obejmula je rukama. Když k němu vzhlédla, zčervenala.

 Zdála se mu tak roztomilá, ve své vzdorovitosti, snoubící se s její nevinností. Zároveň ho ale překvapovala svou náruživostí. Líbilo se jí, co s ní dělal, a už to, ho málem připravilo o rozum. I když cítil, že to nechce za žádnou cenu přiznat, a že k němu chová nenávist, nedokáže poručit svému tělu. 

„Měli bychom si ujasnit, tvé postavení zde." Vydechl. 

„Znám ho. Koupil jste si mne jako svou otrokyni."

 „Správně!" stiskl čelisti, až mu zuby zaskřípali, „Koupil jsem si tě jako otrokyni. Ale záleží jen na tobě, jak tu budeš žít. Buď svou úlohu přijmeš dobrovolně, a budeš mi po vůli a poslušná, pak můžeš zůstat zde. Nebo..., když budeš odporovat, vrátíš se do mučírny. Ale ať tak, jako tak..., výsledek bude stejný!"

 „Výsledek?" Vzhlédla k němu. 

„Jistě. Když se budeš bránit, nebude mi to vadit, stejně si tě vezmu. Mé potřeby, jsou totiž, jak bych to řekl..., individuální."

 „Říkal jste, že mi chcete ubližovat. Že to potřebujete." Zašeptala. Na moment se zarazil, a ani nevěděl proč. Zakroužil v její tváři a pak si povzdechl.

 „Ano, to je pravda. Už teď bych tě nejraději přivázal vedle za ruce ke stropu a zmrskal tě." 

„Tak proč to neuděláte?!" Zamračila se na něj. 

„Myslím, že pro začátek, toho na tebe bylo dost. Byla jsi panna a..." Polkl. Proč to kurva vlastně řekl? Mělo by mu to být fuk. Proč ji nezatáhne do vedlejšího pokoje a neukojí své potřeby? Toužil přeci po tom, ji zmrskat. Nařezat ji. Toužil po tom, vidět na její hebké kůži rány od svého biče.

 „Jak jsem řekl!" vyprskl nevrle, jakoby přistižen u nějaké své slabosti, „Na poprvé stačilo. Raději mi řekni..., jak ses rozhodla!" 

„Já..., budu poslušná. Zůstanu tu dobrovolně." Zašeptala. Věděla, že jí nic jiného nezbývá. Kdyby se bránila, moc by si nepomohla. A ona potřebovala, aby otupěla jeho ostražitost. Potřebovala, aby se alespoň malinko mohla volně pohybovat. A kdyby se nechala zavřít vedle, naděje na to, že ho může zabít, by byla o hodně menší. 

A taky mu uříznout to jeho ohromný péro, napadlo ji, když si uvědomila, že všechno co s ní zatím dělal, nesetkalo se s jejím odporem. Naopak. Bože! Vždyť ona ho sama pobízela. Vzdychala a přivedl ji k orgasmu. A to dokonce dvakrát. Nemohla uvěřit tomu, že se milovala se svým nepřítelem. Nejraději by se neviděla, ale pod tou představou cítila, že zase rudne. 

„Dobře," řekl po chvíli přidušeně, „přijdu za tebou zase zítra večer. Začneme pomalu. Pro začátek si přeji..., abys zítra použila anální sprchu." Violet na něj vykulila oči a zalapala po dechu. 

„A..., anální sprchu?" vypověděl ji hlas, „Co to proboha je?! A proč?"

 Pevně semkl čelisti, aby se pod tím jejím vykuleným a vyděšeným výrazem nerozesmál. Dokonce snad zatoužil po tom, ji to názorně předvést. Takovou potřebu také nikdy neměl. Když něco chtěl, prostě to jeho otrokyně museli splnit. Její nevinnost ho ale vzrušovala, a proto měl jistě takové potřeby, napadlo ho. Jinak si to nedokázal vysvětlit.

 „V koupelně ve sprše ji najdeš. Pošlu ti sem zítra Ester, aby ti to vysvětlila a poradila ti. Nemusíš se bát."

 „Já se nebojím!" zamračila se na něj a vzdorovitě vystrčila bradu. Ani za nic by mu nedala najevo, že má strach, „Jen nevím..., co to..., a proč to..." Po tváři mu přelétl úsměv. 

„Proč? Protože tě zítra budu šukat do zadku." Pokrčil rameny, jakoby jí sděloval zítřejší jídelní lístek. 

„Cože?!" vykřikla téměř zděšeně, „A proč proboha?"

 To už Nathanael nevydržel a rozesmál se nahlas. Prostě si nemohl pomoci. Už si ani nepamatoval, kdy se naposledy smál. Ona se ho nebála, konstatoval si překvapeně. Ona mu naivně vzdorovala a zvědavě zatím přijímala vše. Protože se jí to, k její nelibosti, líbilo. 

„Protože to chci?" pokrčil rameny, „Protože to mám rád? Protože se mi to líbí? A protože se to bude líbit i tobě, o tom jsem přesvědčen."

 „To určitě!" zakabonila se na něj, „Zbláznil jste se? Do zadku už mi tu vaši věc nenacpete! To je snad proti přírodním zákonům. Tam se už určitě nevejde!" 

„Ale vejde. A já tě o tom zítra přesvědčím." Mrkl na ni a rozešel se k protější stěně. Teprve nyní si všimla, že jsou zde spojovací dveře. U dveří se otočil a dlouze se na ni zadíval.

 „Zde je můj pokoj. Tvůj přístup je tam zakázán. Nikdy nespím se svými otrokyněmi. Jsi tu proto, abych si za tebou mohl dojít a ošukat tě, když budu potřebovat. A ty budeš vždy připravena mi posloužit. Bez poznámek a poslušně. Když ano, dokážu být velkorysý, v opačném případě..., tě můžu i zabít." Pak odešel.