Violet ze sebe shodila župan a lehla si na postel. Položila se na záda, s rukama podél těla a zavřela oči. Ležela bez hnutí jako prkno a snažila se na sobě nedat znát, že ji divoce buší srdce. Přeci jen se právě schylovalo k tomu, že přijde o panenství, a ještě k tomu to udělá muž, kterého nenávidí z celého srdce. 

Ani se nehnula a neotevřela oči, ani když ucítila, že se zhoupla postel pod jeho vahou. Fajn, tak si posluž, napadlo ji, rozhodnuta mu nedat najevo žádnou emoci. Stále se ale nic nedělo, a když už to nevydržela, otevřela oči a setkala se s jeho pohledem. Klečel u jejích nohou a díval se na ni. Zamračila se a znovu zavřela oči.

 „Jsi překrásná." Uslyšela náhle jeho tichý hlas a pak něco vlhkého, na své bradavce. Vydechla a zvedla hlavu, aby se podívala. 

Lízal její prsa, a když bradavku skousl mezi svými zuby, vykřikla. Jenže vzápětí ji začal sát, a tělem ji projel podivný záchvěv slasti. Znovu dopadla hlavou do polštáře. Nedokázala se ani hnout, a když ji začal jazykem laskat břicho a dotýkat se jí, roztřásla se. 

Jenže pak se začal prsty probírat v ochlupení, v jejím rozkroku. Zkoprněla, ale stále sebou nepohnula. A když ji maličko roztáhl nohy a ucítila jeho vlhký jazyk na svém přirození, její hlava vystřelila vzhůru.

 „Pane bože! To ne!" Vykulila oči, dívajíc se, jak se sklání mezi její nohy a líbá ji tam.

„Ale jo!" Uslyšela jeho tlumený hlas a přidržel její stehna, aby je nemohla semknout k sobě. 

„Ne! To..., to nechci! To nemůžete!" Vykřikla, ale její hlas zřejmě prozrazoval něco jiného. Proti její vůli se jí ti líbilo. Vůbec si nedovedla představit, že by ji to někdo dělal, a když, že to bude tak krásné. Jenže byl to on. Nejnenáviděnější muž jejího života. 

Znovu sebou praštila do polštáře a snažila se napodobit nehybné prkno. Snažila se nehýbat a nedat mu najevo své vzrušení. Jenže něco tak vzrušujícího, ještě nezažila. Její hlava se opět zvědavě zvedla. Rozšířila oči úžasem. Mazlil se s jejím klínem. Líbal ji tam. Strkal nos i jazyk mezi její nohy a ona se nedokázala od toho pohledu odpoutat. Roztřásla se, i když si to zakázala a začala zhluboka oddychovat. Ne! On nesmí vidět, že se jí to líbí. Kruci! Zaklela v duchu, když její hlava opět klesla. 

„Udělej se. Chci ochutnat tvou šťávu." Zaslechla ho.

 „Co..., cože?!" vydechla. Je to vážně šílenec. Zvrhlík. Opravdu je zvrácený, napadlo ji a zuřivě nakrčila nos. 

„Nebo mám přestat?" Zaslechla, jakoby zdáli, a pohyby jeho jazyka na moment přestali.

 Jo! Určitě! „Ne!" vykřikla ale místo toho a automaticky si přitáhla jeho hlavu ke svému rozkroku. Zvrátila hlavu, a když zaslechla jeho přidušený smích, měla chuť ho něčím praštit.

 Místo toho se ale roztřásla a ocitla se někde, kde ještě nikdy nebyla. Celé její tělo zaplavil nádherný a uvolňující pocit. Divoce sebou zaházela a opět se zadívala, jak vášnivě slízává její vyvrcholení. Vzrušovalo ji to, a to tak moc, že by se nejraději neviděla. 

Svírala v dlaních prostěradlo, vzpírala se na loktech a dívala se, jak vzdychá mezi její nohy. Vážně je to šílenec. Nejhorší zvrhlík. Vyčerpaně klesla do peřin a snažila se chvíli přijít na to, jak se zde vlastně ocitla.