Violet už začínala být nervózní. Ester se stále nevracela, tak se rozhodla, že se zpátky vrátí sama. Natáhla si přes plavky bílé, plážové šaty a vydala se zpátky k domu. 

Vlastně ji to přišlo i úsměvné. Otrokyně se sama vrací zpátky do své klece. Každá jiná, by se jistě pokusila o útěk. Jenže ona utíkat nechtěla. Za žádnou cenu. Však sem přišla dobrovolně, a jen proto, aby zabila Despiadada Diabla. I když to právě tedy tak nevypadalo.

 A pak, všudypřítomní bodyguardi, by ji nedali šanci. Sice si ji nevšímali, ale po celém ostrově jich bylo tolik, že se sama divila. 

Zamířila podél domu ke hlavním dveřím a doufala, že nikoho nepotká. Právě procházela uličkou podél květinových záhonů, když se zpoza rohu vyloupla jakási osoba. Zůstala téměř vyjeveně zírat na to zvláštní stvoření.

 Bylo to něco mezi luxusní prostitutkou a oplzlou tanečnicí. Její oděv tomu vypovídal. Na sobě měla kraťoučkou minisukni, sotva pod zadek. Vysoké kozačky, které sahaly snad až k oné minisukni, byli celé na zavazování a podpatky tak vysoké, že se na nich sotva udržela. Trup ji obepínal živůtek, jakoby složen z několika šňůrek. Měla dlouhé blond, vyžehlené vlasy a korunu tomu všemu dodával její hodně výrazný make-up. 

„Co ty jsi zač?!“ Změřila si ji ona osoba arogantním pohledem a Violet napadlo, jestli neutekla z nějakého cirkusu. Však ani prostitutky nechodily tak vymóděni, jako ona. Přeci v bordelu žila kolik let, ale tato žena by je všechny strčila do kapsy. 

„Co ti je do toho?“ Povytáhla Violet obočí. Jestli ji to strašidlo ráčilo tykat, tak neviděla důvod, aby ji vykala. 

„Co si to ty…“ začala se pýřit ona žena, „Víš, kdo já jsem?“

 „Ne, ale mohu hádat?“ Violet skousla svůj ukazováček mezi zuby a dělala, že přemýšlí, „Že by někde v okolí právě vystupoval cirkus? Nebo že by sis spletla rajón?“ zašklebila se na dívku, která právě zbrunátněla zlostí. 

Ani jedna z nich, si nevšimla, že z poza domu vyšla osoba, a zůstala stát za jedním ze stromů, když zaslechla jejich rozhovor. 

„Jsem Linda Hacketová!“ vyprskla dívka, „A Nathanaelovy se nebude líbit, že taková nějaká…“ změřila si Violet opovržlivě, „chudinka, si dovoluje na jeho hosta.“ 

„Jsi si jistá, že jsi zde vítaným hostem? Já ten pocit totiž nemám.“ 

„Kdo ksakru jsi, ty děvko?!“ Zašermovala Linda Violet dlouhým rudým prstem před obličejem, „Nejsi ty ta…,“ doširoka rozšířila oči, „no jasně! To už i jeho otrokyně si tady můžou dělat, co chtějí? Nevěděla jsem, že jeho děvky mají i vycházky.“ 

„Jak se zdá, tak se situace změnila,“ pokrčila Violet rameny, „Jeho otrokyně ne, ale jeho žena ano.“ Linda vykulila oči a pak zalapala po dechu. Chvíli to vypadalo, že ji došla slova, pak se ale zasmála téměř hysterickým smíchem. 

„To ti zrovna nesežeru! Nathanael, by si děvku za ženu nevzal! Potřebuje tě jen na to, aby si mohl uskutečnit své potřeby!“ Violet se ale nenechala vyvést z míry. Zářivě se na ni usmála, a bylo ji jasné, že právě tím, ji nejvíce naštve. 

„No…, dle vzhledu a vyjadřování, jako děvka vypadáš ty! Možná bych měla zavolat Simoně Marley, jestli neutekla nějaká z jejích holek. A pak…, buď si jistá, že Nathanael by si svou otrokyni za ženu vzal,“ udělala ukázkové pukrle, aby ji ještě více vytočila a uklonila se, „Violet Corttrightová. Nathanaelova manželka. Tak si dej kruci dobrý pozor na jazyk ty!“

 To už bylo na Lindu zřejmě moc. Chvíli to vypadalo, že se na Violet vrhne, a svými rudými drápy, ji vyškrábe oči. Několikrát se zhluboka nadechla a téměř zezelenala zlostí. 

„Ty děvko! Ty ubohá chudinko! Nebyla bys pro něj dost dobrá! Jak to, že tebe kruci nevypráskal, jako ty ostatní?!“

 „Ale vypráskal, a jak,“ zatvářila se Violet zasněně a pak naschvál téměř vzrušeně vzdychla, „Nařezal mi tak, že jsem si týden nesedla. A pak…, nevidíš?“ ukázala na rudé šrámy na své kůži, „Můj bože! Nemůžu se dočkat, až mi zase naplácá.“ Přejela si smyslně po těle, jakože je právě v transu, už jen při pouhé vzpomínce. Linda zůstala zírat na její kůži, lapajíc po dechu s neuvěřením. A tak velkou nenávistí, až Violet přejel mráz po zádech.

 „Stejně bude můj!“ vyprskla Linda, „Chce mě! A to tak moc, že je jen otázka času, než tě pošle k čertu!“ 

„Já chci ale jeho, Lindo,“ zamrkala Violet, aby ji dala najevo, s kým má tu čest. Že není jen tak nějaká chudinka, která se nechá zastrašit, „Toužím po něm tak moc, že i teď, při pouhé vzpomínce, jsem celá vlhká. A stejně tak, touží on po mně.“

 „Haha,“ zasmála se Linda hystericky, „Po tobě? Tomu nikdy neuvěřím!“ 

 „Tak tomu věř!“ Ozvalo se za nimi, a obě sebou vyděšeně trhli.