Violet byla jako u vytržení. Nathanael měl opravdu krásný dům. Ester s ní prošla celý polo-ostrůvek, na kterém hacienda stála, a opravdu zde nic nechybělo. Bylo zde vše, na co by si mohla vzpomenout.

„To je neuvěřitelné!" vydechla Violet, když se usadily na nádherné pláži v malebné zátoce. Voda zde byla tak průzračná, že viděla na dno a písek tak bílí, až přecházel zrak. I zde bylo vše uzpůsobeno pro naprosté pohodlí. Mohli si lehnout jen tak na písek, nebo si vybrat posezení pod proutěným slunečníkem, nebo dokonce pohodlnou postel pod nádhernou, zastřešenou pergolou. „To je zde i postel?" Vykulila Violet oči, když nakoukla dovnitř. 

„Ano. Nathanael zde trávíval hodně času. Vydržel zde ležet celé hodiny a dívat se na moře. Už jako malé dítě, se sem chodil schovávat před otcem. A to mu zůstalo..., kolikrát jsme ho našli spát zde, místo ve svém pokoji." Položili se na lehátka pod rákosovým slunečníkem a Ester pohodila rukou okolo sebe, „Je zde krásně, viď?"

 „Ano..., celý ostrov je nádherný. Překrásný. Nechybí tu snad vůbec nic. Máte dokonce i vlastní soukromé letiště."

 „Nathanael rád létá," přikývla Ester, „Tvůj manžel, je opravdu hodně bohatý, Violet. Nesmírně. A budeš-li si něco přát..., neodmítne ti to. Je už takový. Pro své bližní, by se rozdal." 

„Nic od něj nechci!" zamračila se, „On vážně umí sám létat?" Nedalo ji to. 

„Jistě. Spíš se zeptej na to, co neumí," zasmála se Ester nahlas, „Řídí letadlo. Loď," ukázala směrem na druhou stranu ostrova, „loděnice je tam, pak ti ji ukážu. Ovládá osm světových jazyků, včetně latiny, Violet. Vystudoval dvě vysoké školy. Na sto metrů přestřelí špejli a ovládá dokonce i šerm a vrhání nožem. Sestřelil by ti z hlavy jablko jako Vilém Tell." Řekla hrdě, a Violet cítila, že má svého bratra opravdu ráda. Proč ale někdo jako on, musel tak moc dřít? Dovedla si představit, co mu dalo práce, to vše obsáhnout. 

„A proč..., proč se sem chodil schovávat před otcem?" Vydechla. Nemohla si pomoci, ale přišlo ji, že Ester zesmutněla, když to říkala.

 „No..., asi by ti to měl říci tvůj manžel, Violet," zesmutněla Ester a povzdechla si, „Ale..., no..., otec byl na Nathanaela přísný. Vlastně..., byl krutý," polkla a Violet spatřila v jejích očích slzy, „Chtěl z něho vychovat muže, který necítí bolest, tak ho týral a přivazoval ve sklepení. Nevšimla sis jeho jizev na těle? Chtěl..., aby necítil nic. Byl k němu tak krutý, že já sama proplakala celé noci. Potají jsem mu nosila jídlo, když ho za trest kolikrát uvěznil v kobce a..." podlomil se jí hlas.

 Violet přikryla její dlaň svojí a nevěřícně zatřásla hlavou. Tak odtud jsou ty jizvy na jeho zádech a hrudi? Pevně semkla rty, když ucítila, jak se jí rozbušilo srdce. Dobře mu ale tak, pohodila hlavou, měl svou práci dokončit, a nemusela zde být. 

Jenže v koutu mysli ji hlodala děsivá představa dítěte, kterého týrá jeho vlastní otec proto, aby z něj učinil monstrum. Ohlédla se za sebe k altánku, a představila si ho, jak zde celé noci strachy očekává, jestli ho otec najde.