„Vaší ženou?!" vydechla Violet překvapeně, „A proč?! Nechci se stát vaší ženou. Nenávidím vás!" Zírala na něj pomalu s otevřenou pusou. Musel se zbláznit. Byla smířena s tím, že bude jeho otrokyní, než se ji podaří svůj plán uskutečnit. Ale jeho ženou? Jeho oficiální manželkou? Ženou muže, kterého nenávidí z celého srdce?

 „Na to máš právo!" vyprskl naštvaně, „Ale to je tak jediné tvé právo, které máš! Nenávidět mě. Patříš mi, kurva! Jsi moje otrokyně a můžu si s tebou dělat, co chci!" Nevěděl proč, ale její odmítnutí ho ranilo. Přeci s tím počítal. Věděl, že ho nenávidí, ale stejně pocítil vztek. 

„Nestačím vám jako otrokyně? Proč manželka? Jste Despiadado Diablo! Nechci vás!"

 „Tak si dej kurva pozor na jazyk!" procedil vztekle skrz zuby a chytil ji pod krkem, „Ano, jsem Despiadado Diablo, tak bych ti radil, aby ses chovala tak, abys mě moc nenaštvala..., nevíš, čeho jsem schopen!" Opovržlivě ji pustil a odhodil tak až dopadla zády na postel. Violet zalapala po dechu. Posadila se na posteli a hrdě vystrčila bradu vpřed. Nedá mu přeci najevo svůj strach. Sice jí bylo jasné, že se musel zbláznit, a s něčím takovým nepočítala, ale věděla, že nemá na vybranou.

 „Vím, čeho jste schopen. Jen nechápu..." 

„Proč si chci vzít za ženu děvku?" vyplivl naštvaně, „Protože můžu! Protože chci! A protože mi dáš syna. Potřebuji dědice a děvka, jako děvka! Ty mi vyhovuješ v posteli, tak se kurva přemůžu, a udělám z tebe svou ženu!" Byl vzteky bez sebe. Normálně by tak nevypěnil, ale její odmítnutí, a to, že ho nazvala Despiadado Diablo, ho rozzuřilo. Vždyť ho vůbec neznala. Nevěděla o něm nic, a přesto ho odsoudila. 

„Hned zítra, zařídím, aby ses oficiálně stala mou ženou." 

„Zařídíte? Jak?"

 „Zapomněla jsi na to, kdo jsem? Vezmu si tě bez obřadu. V tichosti. Nikdo nemusí vědět, že je capo mafie Costra Onore ženatý." 

„Tedy se stydíte za to, že si budete brát děvku?!" Neodpustila si. Ne, že by jí vadilo, že obřad nebude. Nechtěla vůbec žádný, ale jakoby ji někde v koutku mysli to jedno nebylo. 

„Spíše nechci, aby ses ty musela před bohem zpovídat z toho, že si bereš Despiadada Diabla!" Vrátil ji.

 „A není to proto, že by vás do kostela ani nepustili?! V pekle se svatby nenosí." Pokrčila statečně nos, když si všimla, že opět zbrunátněl. Nevěděla proč, ale dělalo ji dobře, ho rozčilovat. Dohánět ho k šílenství. Protože jak se zdálo, stačilo mu málo. 

Zhluboka se nadechl, aby spolkl další poznámku, a nevrhl se na ni, aby ji nezakroutil krkem. A chuť měl velikou. Jen nevěděl proč. Na jednu stranu by ji nejraději zabil a na druhou ošukal. K jeho vzteku, ovšem ta druhá varianta byla silnější.

 „Zítra touhle dobou, už budeš ženou capa mafie Costra Onore," zamračil se na ni, „Ovšem výhody z toho mít nebudeš."

 „Žádné ani nečekám. Jsem vaše otrokyně, ne?!" Odsekla.

 „Přesně tak! Pěkně drahá otrokyně, kurva!" Musel sevřít ruce v pěst, aby se udržel. Vytáčela ho svým chováním tak, že nechápal, že ji ještě nezpacifikoval. Každá jiná jeho děvka, by už byla dávno mrtvá. Nebo by se ji už zbavil, a ji si místo toho bere za ženu? Asi mu vážně přeskočilo. Nebo je kurva pravda, že chlapi myslí svým přirozením? Jedno bylo jisté, i teď, když ji viděl sedět na posteli nahou, ji chtěl. I přes svůj vztek, hrozně moc. A nebo právě proto?