Když Ester vstoupila do pokoje s tácem plným jídla, čekala, že Violet bude přinejmenším zničená, ne-li uplakaná. K jejímu překvapení, ale vůbec nebyla. Prohlížela si pokoj, a když vstoupila, vykoukla ze dveří přilehlé šatny. 

„Hledala jsem něco na sebe," usmála se na ni, „Ale vše mi je malé v živůtku." 

„To jsou věci po Nathanaelových předešlých..." 

„Otrokyních." Dokončila za ni Violet a posadila se za stůl. Ester před ni přistrčila tác s jídlem a zkoumavě se na ni podívala. 

Ta dívka se jí líbila čím dál, tím více. Vystřídalo se již zde mnoho žen, ale o žádnou se zatím Nathanael nezajímal tak, jako o ni. O ty předešlé se staralo bezvýhradně služebnictvo, a ona ani neměla potřebu je navštěvovat, ale Violet si oblíbila.

„Jak se dnes cítíš?" Zeptala se Ester s obavami. 

„Ale jo. Vcelku dobře." Odpověděla Violet s plnou pusou.

 „Takže včera..." povytáhla Ester zvědavě obočí.

 „Jestli se ptáš na to, jestli je tvůj bratr zmetek, tak je!" zamračila se Violet, „Kdybych mohla, tak mu to jeho péro ufiknu!"

 „Znásilnil tě?" Zašeptala Ester, a když Violet vzhlédla, a lehce zatřásla hlavou k odporu, viditelně si oddychla.

 „To..., to zrovna ne..." sklopila zrak a zčervenala, „ale..., už nejsem panna." Ošila se na židli, když si vzpomněla na to, že se mu vlastně oddala dobrovolně. Už jen z té představy, chtělo se jí zvracet. Pak si ale řekla, že je jistě sakra dobrá herečka. Kdyby se bránila, její možnosti na její odplatu, by se značně snížili. A ona přeci nežila osm let pro nic jiného, jak pro pomstu. 

„Takže?" Povytáhla Ester zvědavě obočí, „Dala ses mu dobrovolně?" 

Violet si povzdychla. Co jí na to měla říci? Ano, dala se mu dobrovolně, ale pyšná na to nebyla. Ale Ester se jí zamlouvala. Byla jen o pár let starší než ona, a cítila, že ji může věřit. Byla jiná, než její bratr, a pochopila, že přítelkyni by zde jistě ocenila. Však sama nevěděla, jak dlouho bude trvat, než se ji podaří svůj plán uskutečnit. 

„Já..., vla..., vlastně nevím, Ester," vydechla a sklopila zrak, „bylo to..., ještě nikdy jsem necítila takový....," zamračila se, „je to vážně zvrhlík! Nenávidím ho!" 

„Měla jsi orgasmus?" Vykulila Ester oči a rozchechtala se. Evidentně si oddychla, ale Violet se ještě více zamračila. 

„Phe! Nenávidím, tvého bratra! Nemůžu ho vystát! Je odporný! Zvrhlí a panovačný! Ano, včera se to trochu zřejmě vymklo..., ale..., je to sadista! Říkal, že mě touží zmrskat. A říkal..., bože!" vykřikla, jakoby si právě vzpomněla na to, co ji večer čeká, „na co slouží anální sprcha?"

 „Vysvětlím ti to. Nathanael mne o to požádal," uculila se, „neměj strach. Nic to není. Tato praktika se líbí hodně mužům, to nemá s jeho zvrhlostí nic společného."

„Hmm, to určitě," zabrblala Violet, „zvrhlé je na něm všechno!" Znovu ji polil ruměnec, když si vzpomněla na to, co ji dělal. 

Ester si však oddychla. Nemýlila se ve své úvaze. Nathanael se opravdu choval trochu jinak, než obvykle. Nikdy se nezajímal o to, zda jeho děvky něco potřebují, nebo něco cítí. Když něco chtěl, museli to splnit, a když ne, tak je prostě ztrestal.

Ale tato dívka, ho evidentně okouzlila. Ještě se nastalo, aby ji požádal o to, aby se o nějakou postarala a něco ji vysvětlovala. Nebo o její stravovací režim. To šlo vždy mimo něj a vůbec se o to nestaral. Bylo mu to jedno.

 A dokonce ji neznásilnil? Nevzal si ji násilím, i když mohl? A dokonce ji přivedl k orgasmu? Nemohla tomu uvěřit, ale jistě to byla pravda. A dle ní, mohla za to i naivita a jistá zvědavá urputnost této dívky. Bylo to pro něj něco nového. 

Ona evidentně nepotlačovala své pocity, ať byli jakékoliv. Ať se jednalo o nenávist, nebo chtíč. Brala život takový, jak přicházel a dle všeho, si ani nedělala moc velkou hlavu z toho, co bude. Nasvědčovalo tomu i to, že se dobrovolně uvolila stát se otrokyní. A k jejímu překvapení a úlevě, se z toho ani nehroutila. Dokonce měla zvláštní pocit, jakoby to, že je zde a v této roli, brala jako něco, k čemu směřovala už dávno a tudíž ji nic nemohlo překvapit.