Když Aiden přijela na místo, kam ji nechal Noah van Belleghem odvézt, nevěřila svým očím. Zemědělská usedlost daleko od civilizace, neskýtala ale vůbec žádné pohodlí.

 Kamenná budova, kde bydlel pán domu, byla už od prvního pohledu Aiden nepříjemná. Okolo pak byli stáje, budovy pro krmivo a seno a několik kamrlíků, pro čeledíny. 

Ani ty, ovšem neskýtali žádný komfort. Dřevěná postel se starou matrací vycpanou senem a jedna dřevěná skříň. To bylo vše. O koupelně, nebo soukromé toaletě, by si mohla nechat jen zdát. 

Všude pak pobíhali slepice a kachny, a v okolí se pásli kozy a krávy. Aiden nemohla uvěřit svým očím. Vypadalo to tu, jako ve středověku, a i tak snad žili.

 „No to nemyslíte vážně!" Vykřikla Aiden znechuceně, když ji Moris Wayward, zavedl do jednoho kamrlíku, zvoucí ho jejím pokojem, „Tady mám spát?! Ani mě nenapadne!" Ale jak se zdálo, Moris Wayward, byl stejně nepříjemný a neoblomný, jak se jí zdál na první pohled.

 „Ustel si na seníku, jestli se ti zde nelíbí!" zavrčel, „a převleč se. Ve skříni máš nějaké staré šaty. V tomhle..., tady chodit nebudeš!"

 „Ani mě nenapadne!" Zavrčela Aiden, když ze skříně vytáhla hrubou plátěnou zástěru a živůtek, „Nejsem nějaká děvečka! Však v tomto bych se nemohla jít mezi lidi!" Moris Wayward, se však jen zhluboka zasmál. A to tak, až přejel Aiden mráz po zádech.

 „Nepůjdeš mezi lidi! A kravám a ovcím, tvůj zevnějšek imponovat nemusí! Na práci ti to stačí!" Aiden vystrčila bradu bojovně vpřed.

 „Krávám a ovcím?!" Zamračila se, „To chce říci, že zde budu pracovat?!"

 „Samozřejmě! Na co si myslíš, že tu jsi?!" Zavrčel a otočil se k odchodu. 

„Ani mě nenapadne!" Vykřikla Aiden do jeho zad.

 „Nebudeš pracovat, nebudeš jíst!" Řekl jen a klidně odešel. 

Aiden zůstala stát uprostřed místnosti, která měla být nyní jejím domovem a znechuceně se rozhlížela kolem. Pak vyběhla ze dveří. Pod nohy se jí ihned zapletli slepice a kachny a její luxusní střevíčky, se bořily do bláta.

 Rozutíkala se po dvoře a vyběhla bránou ven. Jenže vzápětí vyděšeně vykřikla. Louka plná krav a ovcí, naháněla jí hrůzu. Široko daleko, byli louky a pastviny a ona pochopila, že se od tudy jen tak sama nedostane. 

Když procházela okolo dřevěné boudy, stojící na dřevěných paletách, které leželi nad hnojem a otevřela ji, přejel ji mráz po zádech. Uvědomila se, že toto by měla být snad toaleta. Naštvaně zabouchla její dveře. 

Ani koupelna, se zde nenacházela, jen studna a vedle stáje přilehlé koryto, s tekoucí studenou vodou. Do očí jí vstoupily slzy. Nemohla uvěřit tomu, že se něco takového, mohlo stát zrovna jí. Byla přesvědčená, že by Jared nikdy nedopustil...

Však si myslela, že ho má omotaného okolo prstu, jako všechny muže před ním. S každým si jen hrála, dokud se do ní nezamilovali a ona je po té odkopla a ponížila tak, že odtáhli jak zmoklé slepice.

 Ale nyní, jak se zdálo, opravdu narazila kosa na kámen.