Když se Jared na druhý den vrátil domů, byl k smrti unavený. Dlouhé a nepříjemné obchodní jednání, zabralo veškerý čas, a dalo by se říci, že se skoro nevyspal. A když měl konečně možnost ulehnout, nedokázal zamhouřit oka, protože stále myslel jen na Aiden.

 A musel si přiznat, že ačkoliv se snažil tvářit, jako že se nic neděje, a že je smířen se situací v jejich manželství, nebylo tomu tak. Stále ji zoufale miloval. A i když mu tak ubližovala, nedokázal ji vyhnat z hlavy. Nyní ale přemýšlel nad tím, zda mu nevysvitla jiskřička naděje, že by Aiden přeci jen...

Stále přemýšlel o tom, zda nežárlí. A zda, pak jestli to nemá nějaký důvod. Jeho druhý hlas v jeho hlavě, ho však varoval se zbytečně upínat k nějaké naději. Ale přec doufal. 

A tak když vstoupil do obývacího pokoje a do náručí se mu vrhla Zoe, a přivítali ho i všichni ostatní, s nadějí se rozhlédl po pokoji. Ale Aiden tam nebyla. A když se z křesla u okna zvedla Sirina Prichardová, udiveně ji přehlédl pohledem. 

„Velmi ráda tě vidím, Jarede," zavrkala, „jela jsem náhodou kolem a potřebovala jsem si odpočinout, tak jsem za laskavého souhlasu zde." 

 „Lituji, že já nemohu říci totéž, Sirino," zamračil se a udiveně zatěkal očima po všech přítomných, „je ti přeci známo, že jsem ženatý muž. A moc dobře víš, že za mé nepřítomnosti, je nepřístojné, aby ses zde ubytovala."

 „Ach, to ano," usmála se na něj sladce, „přeci by mě ani nenapadlo porušit pravidla, ale bylo mi to dovoleno."

 „Nehraj si se mnou, Sirino," sevřel Jared oči do úzké škvírky, „Willie, ani nikdo jiný, by ti to svolení nemohl dát a nedal."

 „To já přeci vím, Jarede," zatvářila se koketně a důvěrně se ho dotkla na ruce, „ale tvá žena by mohla." 

„To samozřejmě ano," zamračil se Jared, „ale proč by to dělala?!" Řekl téměř jistě. A když Sirina jen pokrčila rameny, nevěřícně zatřásl hlavou k odporu. Pak se zadíval na Willieho s Arwelem a zprudka vydechl. 

V ten moment do místnosti vstoupila Aiden. Jejich pohledy se setkali, a Jared pochopil. U srdce ho píchlo bolestí.

„Fajn," řekl klidně, ale všichni poznali, jak moc se musel přemáhat ve své bolesti, „můj dům, ti je k dispozici. Než si odpočineš." Dodal a rozešel se směrem k Aiden. 

„Proč jsi to udělala?" Zašeptal, když se zastavil před ní. „Proč jsi dovolila, aby tu zůstala?" 

„A proč ne?!" Pokrčila Aiden rameny rádoby ledabyle, „Však o nic nejde. Je to jen..., a pouze, tvoje bývalá milenka. Nemýlím se?!" Jared se dlouze zadíval do očí ženy, kterou tak miloval, a u srdce ho bolelo zklamáním. Doufal marně. Bláhově si představoval, jak se mu vrhne po návratu do náručí. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil, a Aiden nepoznala, jak moc je raněn. 

„Ano," vydechl tiše, „je to moje bývalá milenka, Aiden. Bývalá!" sklopil hlavu, aby zahnal slzy, deroucí se mu do očí, „a já bláhový doufal..." zatřásl nevěřícně hlavou, „konečně jsem to ale pochopil. Ty nemáš srdce. Ty nedokážeš milovat. Jsi studená, jako led. A já..., já jsem ten největší hlupák, jaký kdy žil." Otočil se a rychlím krokem zmizel za dveřmi.