Aidan se díval do Samantiných očí, a ani nedýchal. Stály proti sobě, dívali si do tváře, a ten pouhý pohled, usvědčil každého o tom, co k sobě cítí. 

Srdce oběma bilo jako o závod, a jen ten fakt, že se nacházejí na půdě kostela, a uprostřed svatby, zabránil Aidanovy v tom, aby se na ni nevrhl. 

„Pokračujte, otče." zavrčel, aniž by spustil oči ze Samantiny tváře. 

Kněz přikývl, ale jeho pomalé pohyby, Aidana rozčilovali. Už chtěl držet svou ženu v náručí, a líbat jí jak o život. 

„Pokračujte, otče!" zavrčel ještě jednou, a o hodně naléhavěji, „nebo ji ojedu rovnou tady!" 

Kněz si nervózně odkašlal, a rozčileně sáhl ke svému kolárku, jakoby si ho potřeboval povolit. Vypadalo to, že o Aidanových slovech nepochybuje. 

Předříkal modlitbu, a konečně vyzval Aidana, aby přednesl svůj slib. 

„Já, Aidan Kane Ainsworth. Boss mafie Casa Mio Onore," začal Aidan přeříkávat svůj slib, „si beru tebe, Samantho Morissonová, za svou zákonitou manželku. A před svědky, před celým světem, tu slibuji, že tě budu ctít a milovat. Budu tě ochraňovat. Pečovat o tebe. Budu si tě vážit." Na moment se odmlčel. Ale jen na tak dlouho, aby všichni, a hlavně jeho bývalé milenky, nic nepřeslechly. 

„Budu ti věrný. Od této chvíle neexistuje jiná žena, jak ty. A k tomu..., mi dopomáhej bůh!"

 Dlouhé ticho v kostele, přerušil až knězův hlas. Něco takového od bosse mafie, vážně nečekal. A zřejmě ani nikdo v sále. Však takovýto slib, v božím stánku, a před jeho zrakem, byl skoro posvátný. 

Několik žen, se naštvaně zvedlo, a odešlo uraženě pryč. 

Další události, Aidanovy i Samantě splynuly v nepropustnou mlhu. Vnímali totiž prakticky jen jeden druhého. 

Teprve, když jim kněz svázal ruce, prohlásil je za muže a ženu a vyzval Aidana, aby políbil nevěstu, se probrali. 

Hladově se přisál na její ústa, a konečně ji políbil. Přestal vnímat čas, i okolí. Frustrace a strach posledních dní, že o ni přijde, z něho konečně spadla. 

Líbal ji jako o život, a bylo mu fuk, že ho snímají kamery, a vidí ho celý svět. Až když kněz, už poněkolikáté nervózně zakašlal, se od ní odtáhl. 

Bylo vidět, že si viditelně oddychl, když se Aidan otočil směrem do sálu, a vzal Samanthu do náručí. 

„Miluji tě, Andílku," zašeptal jí do ucha, „a hodlám se teď s tebou milovat tak dlouho, dokud mi budou síly stačit." 

Vykročil uličkou, se Samanthou v náručí, rovnou k autu. Již během obřadu, nebo vlastně již když ji viděl vcházet do kostela, se totiž rozhodl, že nemůže čekat ani o minutu déle, než to bude možné. Potřeboval ji. Chtěl ji. Toužil po ní. A dlouhý sexuální půst, kterému byl vystaven, na něm zanechal následky. 

Posadil Samanthu na zadní sedadlo auta a sedl si vedle ní. Pak pokynul Dylenovy, aby šlápl dostatečně rychle na plyn. 

 „Tak..., a teď z tebe vyšukám duši, paní Kanová Ainsworthová," jeho oči zajiskřily, „doufám, že jsi připravena, na sakra..., dlouhou noc."