Samantha se otočila čelem k Aidanovy a zhluboka se nadechla. Byla nervózní. Ne ovšem z davu lidí v sále, ve kterém to zrovna zašumělo překvapením, ale z Aidana. Však se na ni díval skoro zoufale. Tak, že měla chuť, mu skočit kolem krku a líbat ho a líbat. 

Matylda měla pravdu. Byla její vina, ono dusno, které mezi nimi, poslední dobou bylo. On opravdu udělal vše, co bylo v jeho silách.

 A ona si s plnou mírou konečně uvědomila, že by ji tento naprosto výjimečný muž, nikdy nezradil. Nikdy by neudělal nic, co by ji ranilo.

 Pochopila, že jen jemu, ať by jí kdokoliv, cokoliv říkal, může věřit. A nyní již byla přesvědčena, že by ji žádná Zuzana Nardi, ani jiná žena, nedokázala přesvědčit o opaku. 

„Mluv, tedy!" Řekl kněz překvapeně a povytáhl obočí, ale pokynul jí rukou. 

Aidan jen zalapal po dechu. Srdce mu bušilo tolik, že neslyšel ani vlastní dech. Díval se na ženu, kterou tolik miluje, a strachy ani nedýchal. 

Na moment mu problesklo hlavou, zda nemá padnout na kolena a prosit ji o to, aby ho neopouštěla. A k jeho překvapení, by to snad udělal. I přesto, že ho vidí snad celý svět. Bylo by mu to jedno. Nejdůležitější bylo, aby nepřišel o ní. 

„Chtěla bych ti něco říci, Aidane," zašeptala ale Samantha, a zabránila mu tak na poslední chvíli, v jeho záměru, „a chtěla bych, aby to všichni slyšeli." 

Aidan na sucho polkl. Zapátral v jejím obličeji. Nebyl pro své rozpoložení, blížící se skoro zhroucení, schopen rozlišit její záměr. 

„Já..., Samantha Morissonová, tu na mou čest i svědomí, slibuji, že už o tobě nikdy..., nikdy v životě, nebudu pochybovat. Nosím pod srdcem tvé dítě, a jsem za to pyšná. Jsem šťastná. Tak moc. A mrzí mě, že jsem tě vystavila pochybám, o mé radosti." Na moment se odmlčela, aby se dokázala nadechnout.

 I jí, srdce bušilo jako o závod. Ale výraz Aidanovy tváře, který se změnil ze zoufalého, do naprostého úžasu, jí dodal odvahy. 

„Jsi ten nejlaskavější, nejchápavější, nejobětavější a nejlepší muž, jakého jsem kdy poznala. Nikdy v životě, jsem nebyla tak šťastná, jako s tebou," zhluboka se nadechla, „jsi ten nejlepší muž. Budeš nejúžasnější otec, a jsi ten nejlepší milenec!" poslední slova, řekla hodně nahlas. Tak, aby to slyšeli jeho bývalé milenky, a bylo jim jasné, že již je nedokáže nic rozdělit. Ani jakákoliv, leč dobře vymyšlená a nastrojená lež.

 I Aidan zalapal po dechu. Díval se na ni s doširoka rozšířenýma očima, a nemohl uvěřit tomu, že se to děje. Ještě pře pár minutami, měl pocit, že se mu hroutí svět pod rukama, a nyní měl pocit, že by mohl létat. 

„Miluji tě, Aidane. Miluji tě k zbláznění. Zoufale. Beznadějně. Bezvýhradně. Miluji tě takového, jaký jsi. A proto, jaký jsi. Miluji tvé tělo. Tvůj sexuální apetit, ale hlavně..., miluji tvou duši."

 V sále bylo takové ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík na zem.

 Aidan několik dlouhých a nekonečných vteřin stál a snažil se vzpamatovat. Něco takového, od ní nečekal. Ani ve snu, by ho nenapadlo, že bude mít tolik odvahy, a před celým světem, před všemi těmi kamerami a lidmi, se takto vyslovit. 

„A tak tu stojím," pokračovala, dívajíc se mu do očí, „s bušícím srdcem, třesoucíma nohama a jediným přáním..., tě prosím o to..., staneš se mým mužem?"