Aidan si nalil skleničku whisky a rozzlobeně ji do sebe kopl. Hned si nalil druhou a zamyšleně se zadíval do krbu.

 Měl takový vztek. Opět ho vytočila tak, že se přestal kontrolovat. Ale její odsuzující postoj, označujícího, ho pomalu za vyvrhele, ho naštval. 

Však co ona o něm věděla? Jen to, co se objevilo v bulváru, nebo co se někde doslechla. Jako nejobávanější boss mafie, a nejvlivnější muž ve státě, byl samozřejmě denně propírán. Všem na očích. 

Musel se chovat tak, jak mu velelo jeho postavení. Samozřejmě si užíval. A užíval si sakra hodně, však to bylo jediné jeho povyražení, u kterého dokázal alespoň na chvíli mít pocit, že ho jeho samota, tak netíží. 

Je pravda, byl možná nadprůměrně vybaven, a jeho libido, ho nikdy nezradilo. Ano, jeho sexuální apetit byl nevyčerpatelný, ale to přeci neznamenalo, že je sexuální úchylák, nebo nechutný nadsamec. Vztekle do sebe obrátil obsah skleničky. 

„Dáte si večeři, pane?" ozval se hlas jeho chůvy za jeho zády.

 „Ne, děkuji, Matyldo." Odpověděl, aniž by se k ní obrátil. Díval se do plamenů, a stále přemýšlel o všem, co mu Samantha řekla.

 „Počkej," řekl náhle, „odnes jí do suterénu deku a něco k jídlu."

 „Chléb a vodu?" 

„Ne..., odnes ji večeři. Potřebuje něco teplého." Matylda přikývla a zmizela za dveřmi.

 Aidan vypil ještě několik skleniček a doufal, že najde klidu v náručí spánku. To se mu však nedařilo. Celou noc, nemohl spát. 

A ani když druhý den seděl ve své kanceláři, nedokázal se soustředit na práci.

 Bylo již hodně po obědě, když se otevřely dveře, a jako pokaždé, bez objednání, dovnitř vplula Zuzana Nardi. Dlouhovlasá blondýna, která patřila k velmi neodbytným ženám. A jeho ne, pro ni neznamenalo odpověď. 

Uháněla ho již dlouho, a on zatím neměl důvod, jejích služeb odmítat. Však mu šlo jen o jediné. Zašukat si. 

„Dlouho jsem tě neviděla, Aidane." Zavrkala a smyslně se protáhla. 

„Kdo tě sem kurva pustil?" zavrčel místo odpovědi. Neměl na ni sebemenší náladu. 

Ale ona jakoby ho ani neslyšela. Došla až k němu a sedla si na desku stolu před jeho zorné pole. 

„Stýskalo se mi, Aidane," vydechla, „neříkej, že si nepotřebuješ zašukat. Tomu nevěřím." 

Aidan se opřel do opěradla židle a naštvaně se na ní podíval. Sám sobě se divil tomu, jak moc, ho najednou její přítomnost vytáčí. 

„Nemám na tebe náladu, Zuzano. Radil bych ti, abys zmizela. Dřív, než se naštvu!"

 „Ale no ták..." zavrněla a doširoka rozevřela nohy. Pod její sukní, se samozřejmě žádné prádlo nenacházelo, „nevěřím ti, že mě nechceš ošukat." Vykasala si sukni ještě víc, aby se mu naskytl nerušený pohled. 

Aidan pevně semkl čelisti. Chvíli váhal, pak se ale postavil, a bez jediného slova, si rozepnul opasek. Malinko stáhl kalhoty, jen tak, aby vysvobodil svůj penis a nevybíravým způsobem, ji chytil na nohy. 

Pak do ní jedním trhnutím vstoupil. Začal přirážet jako šílený. Když vyvrcholil do jejího těla, chvíli počkal, až se trochu uklidní. Pak si natáhl kalhoty. Zapnul přezku opasku a změřil si ji rozzuřeným pohledem. 

 „A teď zmiz!" vykřikl a hodil na stůl ruličku bankovek, „a ještě jednou sem vkročíš bez ohlášení, tak se neznám!"

 Zuzana zalapala po dechu a seskočila ze stolu. Nadechovala se k odpovědi, to ji ale nedovolil.

 „Vypadni, Zuzano! Nemám zrovna teď chuť na děvku, která ji má za den projetou nejméně padesátkrát. Měl bych kurva pocit, že čekám ve frontě na to, abych do tebe mohl strčit svého ptáka!" 

Když Zuzana konečně zmizela za dveřmi, vztekle praštil pěstí do stolu. Vůbec se nepoznával. Právě vyhodil jednu ze svých děvek, a ani při tom nemrkl.