„Kde je Samantha?" řekl Aidan, když vstoupil do svého domu, směrem k Matyldě. 

Bylo již pozdě večer, a byl k smrti unavený. Dlouhé jednání s mafií New Destino, a po té rozhovor s Dylenem, ho zcela vyčerpaly. 

 Ihned nechal Zuzanu Nardi hledat, ale vypadalo to, jakoby se po ní slehla zem. Jistě si byla jistá, co jí od něj hrozí.

 „Spí v křesle před krbem, pane." Odpověděla Matylda smutně. I ona, už věděla, co se stalo. Dylen jí všechno řekl, a po té, i nešťastná Samantha. 

Nikdy neviděla Samanthu, v takovém stavu. Zničenou a ubrečenou. Ani tehdy, když ji Aidan uvěznil v kobce. 

Vždy, byla tak silná a statečná, a najednou se zcela sesypala. Vůbec nechtěla nic slyšet. Ani Matyldino usvědčování, o Aidanově nevině. Byla plačtivá a lítostivá. Podrážděná a smutná.

 „Nevzdáte to s ní. Že ne, pane?" Zašeptala Matylda, když se Aidan otočil do obývacího pokoje.

 Věděla, že ji Aidan miluje, a na první pohled, byli na něm vidět jeho starosti, ale musela se usvědčit. 

Však byla tak ráda, že je konečně šťastný. Ještě nikdy ho nevídávala takového, jako poslední dobou. A dostala strach, aby se o to nepřipravil. 

„To nemám v úmyslu, Matyldo," povzdechl si, „miluji ji. Ona ale musí pochopit, kdo jsem. Je důležité, aby mi stoprocentně věřila. Nemůže se hned při první příležitosti, chytit na první návnadu, co jí někdo předhodí. Nyní to je Zuzana Nardi, ale jsem velmi propíraný muž. Musí vědět, čemu a komu má věřit," unaveně si prohrábl rukou vlasy, „nechci ji zde zavírat. Nechci ji věznit, abych ji před takovými, jako je Zuzana, nebo třeba bulvár chránil. Ona není můj vězeň. Chci..., doufám, že bude moje žena." 

Matylda jen chápavě přikývla. Samantha měla opravdu veliké štěstí, že se dostala do rukou, zrovna jemu. On byl opravdu výjimečný muž.

 „Víte pane," začala Matylda opatrně, „jsem stará a zkušená žena. Ledacos již chápu a..., myslím..." odmlčela se.

 Chvíli hledala slova, kterými by vyjádřila to, co jí přišlo na mysl. Sledovala Samanthu již delší dobu. Její nálady, a melancholické výlevy. Její zvláštní chutě. A když z ní, aniž by snad Samantha sama věděla, vytáhla, že její perioda, se již nějakou dobu nedostavila, bylo jí to jasné. 

„Víte pane, kdy měla Samantha, poslední periodu?" začala oklikou.

 Aidan překvapeně povytáhl obočí. „Periodu?" vydechl.

 A v jeho očích, bylo znát, jak usilovně pátrá v paměti. Vzpomněl si na to, jak nakoupil snad tunu tampónů, a tehdy, jí řekl, že by každým dnem, měla svou periodu dostat. Jenže ať dělal, co dělal, došlo mu teprve nyní, že Samantha vlastně od té doby nemenstruovala. 

„No já..."zprudka vypustil vzduch z plic, „kruci!" Jeho oči, se do široka rozšířily. 

„Ano, pane," usmála se Matylda povzbudivě, „to se vám zde snažím říci. Myslím, že Samantha, čeká vaše dítě."

 Aidan zůstal chvíli stát, jako zkoprnělí. Vypadalo to, jako kdyby zkameněl. Dlouhou dobu, jako kdyby snad ani nedýchal. 

„Ano, pane. Proto je taková podrážděná. Plačtivá a lítostivá. Mějte s ní trpělivost, pane. Prosím."

 Ještě několik dlouhých chvil, se Aidan ani nehnul. Vstřebával tu informaci. Pak na sucho polkl, a jeho ruka, zase zabloudila k jeho kadeřím. 

„Dítě?" vydechl konečně. Nemohl tomu uvěřit. Srdce se mu rozbušilo jako na poplach.