„Samantha mě poprosila, abych vás o něco požádala, pane." Řekla Matylda, když Aidan přišel domů. 

Zastavila ho na půl cesty do jeho pokoje. Vůbec se neobtěžoval přijít do jídelny, na večeři. Aidan překvapeně povytáhl obočí a zastavil se.

 „Stalo se něco?" vydechl, a hlavou mu proběhla vzpomínka na to, když se vrátil tehdy, a ona byla pryč. Úplně ho z toho zamrazilo. Ta hrozná představa, projela jeho myslí, jako nůž. 

„Nebojte se, pane," usmála se Matylda shovívavě. Poznala na něm jeho rozpoložení, „všechno je v pořádku. Je zde, a jistojistě, nemá ani nejmenší úmysl odejít. Jen mě požádala, abych vám něco řekla." 

Aidan se zamračil, a sešel několik schodů zpátky k Matyldě. Výraz jeho tváře, zdál se být skoro zoufalý. 

„Tak mluv, Matyldo!" vydechl.

 „Nemáte ji hledat," pokračovala klidně Matylda, a Aidan rázem zesinal a zalapal po dechu, „máte se vysprchovat a lehnout si do postele. A prosí vás..."

 „Vysprchovat?" Zašeptal udiveně Aidan, „lehnout..." polkl. Najednou vůbec nechápal, kam tím Matylda míří. Jeho mysl, se zaobírala jedinou, zoufalou otázkou. Proč ji nemá hledat? Cítil se jak před zhroucením.

 „A máte si zavázat oči šátkem."

 „Zavázat oči?" vydechl Aidan překvapeně a povytáhl obočí. 

Několik dlouhých a nekonečných sekund mu trvalo, než mu to došlo. Za normálních okolností, by to jistě pochopil hned, ale jeho mysl zaměstnaná představou její ztráty, ho naprosto vykolejila. 

„Dobře," vydechl konečně, „již jsem pochopil," po tváři mu přelétl úsměv, „děkuji ti, Matyldo." Znovu se rozeběhl po schodech nahoru. 

„Večeřet nebudete, pane?" zavolala na něj ještě jeho chůva, ale již ji neslyšel.

Roztřesenou rukou, sáhl na kliku pokoje. Divil se sám sobě, v jakém rozpoložení, se nachází. Nedělal mu nikdy žádný problém ani skupinový sex, a nyní se cítil jako školák.

Vešel do pokoje, a udiveně se rozhlédl kolem. Celá místnost, byla zahalena do příjemného pološera. Všude kolem dokola, a hlavně kolem postele, plápolaly snad stovky svíček. Hrála příjemná, tichá hudba a pokojem se linula nádherná vůně. 

Chvíli se udiveně díval na tu scenérii, a pak zaplul do koupelny. Dlouhá, horká koupel konečně rozjitřila jeho smysly. 

Musel si přiznat, že ho příjemně překvapila. Něco takového nečekal. Ale moc dobře pochopil, proč to jeho Andílek udělal. 

Musel se usmát. To jeho žádost o to, aby se mu ukázala v nějakém erotickém prádélku, v ní vyvolala tuto snahu? Tep se mu pod tím zjištěním prudce rozbušila. Vůbec to tak nemyslel, ale samozřejmě to vítal. Byl z toho vzrušený tolik, jak snad ještě nikdy v životě.

 Srdce mu bušilo divoce do hrudi, když si lehal do postele. Jen tak, zcela nahý, jak ho pán bůh stvořil, a oči si zavázal černým šátkem. 

Po tváři mu přejel úsměv, když zaslechl tiché klapnutí dveří. Ani snad nedýchal. Ležel klidně, a bez hnutí na posteli, a čekal, co pro něj žena, kterou tak nesmírně zbožňuje, připravila.