„Vyřídím si jeden důležitý telefonát," řekl Aidan a změřil si Samanthu pohledem, „takže za hodinu, tě čekám ve svém pokoji." Pak se bez dalšího slova otočil, a zmizel ve své pracovně.

 Samantha zničeně vstoupila do kuchyně. 

„Já..., nevím, co mám dělat." Zašeptala směrem k Matyldě, a zničeně se sesunula na židli.

 „Jo, děvče," povzdechla si Matylda, „s formou této zábavy, nemám zrovna moc zkušeností."

 „Tys..., tys to slyšela?" 

 „Máš na mysli to, že Aidan chce, abys mu předvedla striptýz?" odpověděla celkem klidně, „samozřejmě, že ano." 

„A..., a..., tebe to nepohoršuje?" vykulila oči.

„A tebe snad ano?" zamračila se Matylda, „protože pokud je tomu tak, tak se obávám, děvče, že jsi nepochopila vůbec nic. A v tom případě, mám strach, že ses neměla vracet. Odešla jsi, protože sis nebyla jistá, svou láskou k němu. A já si myslela, že ses vrátila proto, že již víš, že ho miluješ."

 „A ..., ale já jsem si jistá, Matyldo," zalapala Samantha po dechu, „miluji ho."

 Matylda zapátrala v její tváři. Pak si sedla naproti ní a vzala její ruce, do svých dlaní. Věřila jí. Věřila tomu, že ho miluje, ale stále jakoby se tomu podvědomě bránila. 

Jediné, co si přála, aby byl Aidan konečně šťastný. Chvíle, před tím, než odešla, a on byl tak zamilovaný, byli pro ni ty nejkrásnější, za celý jeho osamělý život. 

„Ty máš pocit, že by mohl mít Aidan nějaké postranní úmysly?" vydechla chůva, „že by si tě chtěl snad vzít, proto tvé vůli?" 

Samantha okamžitě zatřásla hlavou k odporu. To by nikdy neudělal. To věděla určitě. 

„Tak vidíš! Tak v čem je tedy problém? Já to vidím tak, že on, bude trýznit spíše sebe, než tebe," povzdechla si, „podívej se na to tak, Samantho,... Aidan tě miluje. Touží, po tobě. Nebude to pro něj mučení? Když ví, že si tě po té, nemůže vzít? A na druhou stranu..., kdyby ty, sis byla ve své lásce jistá..., kdybys po něm toužila stejně, tak ten striptýz, budeš brát se stejným vzrušením v srdci, jako on. Ani trochu, bys z toho neměla strach. Nemám pravdu?"

 Samantha popotáhla a zmateně se podívala na Matyldu. Měla pravdu. Opravdu věděla, že dokud sama Aidanovy nenaznačí, nebo dokud ho sama nevyzve, nikdy se jí ani nedotkne. 

To ale ona přeci chtěla. Nebo ne? Chce ho přeci zpátky. Miluje ho. Ty dlouhé dny, co proplakala, když si uvědomila, že ho navždy ztratila, byli tak bolestivé. Bezradně zamrkala. 

„A..., ale já jsem si jistá, Matyldo. Opravdu." Rozplakala se.

 „Tak pak není přeci důvod k tomu, aby tě něco takového, jako je striptýz, pobuřoval, děvče. On si jenom bere to, co mu jsi schopná nabídnout, bez toho, aby musel použít násilí. To, po čem touží, jsi ty! Jenom ty." Bylo jí jasné, že jinak, by byl již dávno ve svém pokoji, s oněmi pochybnými ženami.

 „Tak..., co mám tedy dělat?" zavzlykala Samantha. 

„Bože, děvče! Co já, stará osoba, ti můžu radit?" usmála se, „předveď mu takovou podívanou, že ho dostaneš do kolen. Předveď mu podívanou, i v tom smyslu, že i on, si bude jistý tím, že je to vzrušující i pro tebe. Že po něm také toužíš. A jestli ho chceš zpátky, a jsi si jistá, že by nic víc neudělal, pakliže bys mu k tomu nedala podnět, pak ho děvče sveď. Vyzvi ho. Odzbroj ho. Vezmi mu vítr z plachet."