„Já nevím, Matyldo," ošila se Samantha, a podívala se na sebe do zrcadla, „jsi si opravdu jistá, že to je tradiční oděv děveček?" 

Bílí, plátěný živůtek, s krátkými balonovými rukávy. S velkým, kulatým výstřihem na šněrování. Její kyprá prsa, se dmula v tom výstřihu tak, že se při tom pohledu sama začervenala. K tomu černá sukně nad kolena, s bílou zástěrou. 

„Jsem si jistá, děvče, vypadáš dokonale," povzbudivě se na ní usmála, „tak se vzchop. Dala ses na vojnu, tak musíš bojovat," zamračila se na ní, „nebo sis to rozmyslela?" 

Samantha zatřásla hlavou k odporu, ale srdce jí bušilo jako o závod. Poprvé, po více, jak dvou měsících, uvidí Aidana. A i když si byla jistá, že ji miluje, stejně měla z toho setkání strach.

 Nezájem a zloba v jeho očích, bude pro ni srdcervoucí. Byla připravena na všechno. Její bratři, i Matylda, ji poučili jak se zachovat, ale strach měla stejně. 

„Večeři jim roznesu já, Samantho. Ty se postavíš vedle, a budeš čekat, na jejich přání. Naliješ pití. Otevřeš šampaňské. Podáš ubrousek. Rozliješ skleničky a podobně. Jsi tam proto, že kdyby měli jakékoliv přání, pokusíš se ho vyplnit. Já budu stále na blízku. Neměj strach." Usmála se Matylda povzbudivě a strčila ji do místnosti. 

Šest párů očí, se na ni ihned otočilo. Ale jen jeden, z ní nedokázal spustit svůj zrak.

 Aidan nasucho polkl, když Samantha vešla do místnosti. Byla oblečena do tradičního, obyčejného, oděvu služebnictva, ale vyrazila mu dech.

 Přísahal by, že šněrování na jejím poprsí, musí každou chvíli, pod tou vahou povolit. Její prsa se vysoko dmula, pod nárazy jejího splašeného dechu. 

A když se otočila, a splývavá sukně, se jí přilepila na její prdelku, měl pocit, že se o něj pokoušejí mdloby. 

Nedokázal to pochopit, ale všechny čtyři ženy, oblečené podle poslední módy, a v značně vyzývavém oblečení, které více odhalovalo, než zahalovalo, byli podle něho, vedle ní, jen pouhým stínem.

 Po očku ji neustále sledoval. Tak, aby si toho nevšimla. Nevěděl dokonce ani co jí. Neslyšel, co do něj jeho společnice hustí. Vůbec je nevnímal. 

A když si všiml, že Angus Fregatti, syn Marcella Fregattiho, který dnes jeho otce zastupoval na jeho jednání, po ní pokukuje, rozbušilo se mu srdce. 

„Rozdělej šampaňské, děvče." zasmál se Angus Fregatti, a podal ji láhev. 

Samantha váhavě přistoupila ke stolu a vzala třesoucími prsty, láhev do rukou. Zaváhala. Ještě nikdy to nedělala, ale Matylda, ji to názorně předvedla. 

Její nezkušenost a nervozita, ovšem zapříčinila to, že když láhev otevřela, všechen obsah, který se vzedmul, se jí vylil do výstřihu. 

Vykřikla a uskočila stranou. Angus a ženy, se začaly smát, ale Aidan nikoliv. Celou dobu, byl totiž na vážkách, jestli má podprsenku, a nyní se mu potvrdilo, že ne. 

„Já..., já...., omlouvám se." Vydechla Samantha, a do očí se ji vehnaly slzy.

 Najednou nevěděla, co má dělat. Stála celá mokrá, s přilepeným živůtkem na prsou a nervózně zatěkala očima, po všech přísedících. 

Ženy a Angus, si jí už dávno nevšímali. Jen blankytně modrý a hluboký pohled očí, z ní nedokázal spustit zrak. 

Setkala se z jeho pohledem, a celá zrudla.