„Fíííha!" zapískal Dylen, když Aidan otevřel luxusní krabičku, „ten stál jistě víc, než si kdo dokáže vůbec představit." Krásný, zlatý snubní prsten posázený diamanty a rubíny, na rudém sametu, se krásně vyjímal.

 „Rozhodl jsem se," zašeptal Aidan, „nechci před světem skrývat svou lásku. Miluji ji. Měl jsi celou tu dobu pravdu, úplně jsem ztratil hlavu. Nikdy, jsem nic takového necítil, a vím, že je to tak správně." 

„No..., jsem rád za tebe," odvětil Dylen zamyšleně, „ale víš, co děláš? Jsi si jistý? Vzhledem k tvému postavení, je to vážný krok a..."

 „Právě proto," skočil mu Aidan do řeči, „zamiloval jsem se, Dylene. A právě proto, že vím, že jinak, než svatbou, nemůžu svou lásku k ní přiznat, tak je to lehká volba. Nedokážu bez ní žít."

 Toto rozhodnutí, bylo pro něj vlastně lehké. Byl si již na sto procent jistý, že ji miluje. Nedokázal ji vyhnat z hlavy, ani na okamžik. Ani na jedinou sekundu. 

Milování s ní, bylo pro něj jako zázrak. Bylo to pro něj něco, co nikdy nezažil. Teprve nyní poznal, že všechny ty ženy, které kdy měl, a že jich nebylo málo, byli pouhá náhražka toho, co může mít, a cítit s ní. 

A že ona, k němu také něco cítí, tím si byl jist. Byla jediná možnost, jak se veřejně přiznat k lásce k ženě, která je vlastně jeho zajatkyní, než si ji vzít za ženu. Po té, si nikdo na světě nedovolí, proti bossu mafie Cosa Mio Onore, nic říci. 

Nevěděl ovšem, co se mezi tím, dělo u něj doma. A co se stalo před několika dny. 

Samanthin otec, Ernest Morisson, byl mrtvý. A jeho tři synové, Zoran, Liam a Phil, převzaly po něm jeho odpovědnost. 

Měli nyní právo na to, svou sestru vykoupit. Nebo pakliže by šla dobrovolně, ji odvézt. Do poslední chvíle nevěděli, zda jejich sestra ještě žije. Ale pakliže ano, a Aidan nevyužil svého práva, ji usmrtit, po smrti jejich otce, bylo vše smazáno. 

Ani jeden z nich, však nevěděl, co se mezi Aidanem a Samanthou mezi tím stalo. 

V dobré víře, se objevili u dveří Aidanovy rezidence, zrovna ve chvíli, kdy na několik dní odjel. Matylda neměla jinou možnost, než je pustit dál a zavolat Samanthu.

Radost z jejich shledání, byla patrná. Její bratři, těžce nesli otcův skutek. Ani ve snu, je nenapadla možnost, že by mezi bossem mafie, a jejich sestrou, mohla vykvést láska.

 Samantha ovšem z radosti, že je vidí, a ve své naivitě, protože nevěděla, co tím způsobí, se nechala odvést.

 „Kde je Samantha, Matyldo?" řekl Aidan, když vstoupil po třech dnech, do svého domu, s Dylenem v patách. 

Dlouhá cesta a několika denní jednání mafií, ho unavilo. Ale nemohl se dočkat, až ji sevře ve svém náručí. 

„Je pryč." zašeptala Matylda smutně a povzdechla si. 

„Jak..., jak to myslíš, pryč?" vydechl Aidan a srdce se mu rozbušilo jako splašené.

 „Odvedli ji její bratři. Ernest Morisson, je mrtev. Odpusťte, pane..., ale nemohla jsem nic dělat."

 Aidan zkoprněl. Chvíli to vypadalo, že snad zapomněl i dýchat. Pak se sesunul do židle a zoufale si prohrábl rukou vlasy.

 „Nemůžeš za to," vypravil ze sebe, „není to tvá chyba."

 Moc dobře věděl, že na to měli právo. Jen mu bylo divné, že Samantha svolila. Nechtěla-li by, nic by nezmohli. 

„A ona..." polkl, „ona šla dobrovolně?"

 Matylda jen přivřela oči v souhlasu. Bolest na tváři jejího skoro syna, jí rvala srdce.