Aidanovy srdce bušilo jako o život. Zaťal prsty do polštáře, a snažil se na sobě nedat nic znát. Tak moc, se mu líbila její zvědavost. Líbilo se mu, jak si ho vzrušeně prohlíží a dotýká se ho.

 Ze všech svých sil, se snažil na sobě nedat znát, své vzrušení. Ale když zvědavě sevřela jeho penis ve své malé dlani, pokoušeli se o něj mdloby. Všechna krev, se nahrnula do jeho údu, a cítil, jak mu divoce pulsuje.

 Když ho po té, opatrně olízla, a přejela po celé jeho délce jazykem, málem vykřikl. Ztěžka oddychoval, ale snažil se, aby nepřišla na to, že nespí. I když byl najednou přesvědčen, že by to pro své vzrušení, ani nepoznala.

 Když pak vzala jeho penis mezi své rty a pohltila ho, uslyšel pod tlakem svých prstů, zvuk trhajícího se prostěradla. 

Ještě několikrát se ho pokusila pohltit, pak se zadýchaně zastavila a sledovala zřejmě, co svým počínáním dokázala. 

„Jestli teď..., máš v plánu přestat, Andílku," vydechl vzrušeně, „tak mě rovnou zabij!" Byl již na pokraji zhroucení.

 Vyplašeně k němu vzhlédla a celá zrudla. Nechtěl ji vyplašit. Nechtěl ale ani, aby za žádnou cenu přestala. 

„Pokračuj, Andílku," vypravil ze sebe ztěžka, „děláš to správně." 

Jeho modré oči potemnělé touhou, se na ni shůry dívaly, a ona najednou nevěděla, co dělat. Styděla se, že ji takto nachytal. Však klečela u jeho rozkroku, s tváří pomalu u jeho penisu a vzrušeně dýchala.

„Nemusíš se stydět za to, že po mě toužíš, Andílku," zašeptal, snažíc se o co nejmírnější projev, „jestli se chceš seznámit s mým tělem..., tak je ti plně k dispozici." Zakroužil v jejím obličeji a povzbudivě se na ní usmál.

 „Já..., já..." vykoktala a sklopila zrak. To ji ale nedovolil. 

„Podívej se na mě," zašeptal, aniž by se hnul, „pokračuj, Andílku. Prosím." Povytáhl obočí, aby dodal svým slovům váhu.

 Zaváhala. Třásla se vzrušením, a snad i trochu studem. Sklopila oči k jeho přirození. Zhluboka se nadechla, a pak se přeci jen, sehnula k jeho penisu. 

Vzala ho do úst, a vzápětí se pokojem rozezněl Aidanův výkřik slasti. Vyplašeně k němu vzhlédla.

 „Ne..., neboj se, Andílku..., děláš to správně," sotva popadal dech, „zvykneš si, na můj hlasitý projev rozkoše." 

Další hlasité Aidanovo zasténání, se rozeznělo pokojem, když ho Samantha znovu pohltila. 

„Ještě chvilku, Andílku," sténal vzrušením, „už budu. A chtěl bych..., chtěl bych..." zprudka vydechl, „chtěl bych se udělat do tvých úst." Jeho oči zajiskřily touhou, když se na ní dolů podíval.

 Neprotestovala. Ani se nad tím nepozastavila. Naopak, pokračovala zuřivě ve svém snažení. 

Pak se Aidan napnul jako luk, a vpletl ji prsty do vlasů. Zařval jako lev, a díval se, jak poslušně polyká jeho semeno.

 Když dozněli poslední otřesy jeho těla, sehnul se k ní, a přivinul si ji do náruče. Chvíli kroužil v její tváři. Stále nemohl uvěřit tomu, co se právě stalo. Ale líbilo se mu to. A sakra moc. 

Ale také ho to přesvědčilo o tom, že i ona, je jím posedlá stejně, jako on jí. A také v tom, že se zřejmě nemusí bát její nevinnosti a čistoty. Byla zdravě zvědavá, a to ho vzrušovalo. 

„Příště, když budeš chtít experimentovat na mém těle, byl bych rád, kdybych byl vzhůru," usmál se a cvrnknul ji do nosu, „nemusíš se bát, si o to říci, Andílku. Nikdy, se nemusíš bát, mi cokoliv říci. Chtěl bych, abychom k sobě byli zcela upřímní. Chápeš?" vydechl, a když přikývla, pohladil ji po tváři. Nějakou dobu ji zamyšleně přejížděl palcem po líci.

 „Dobře," řekl pak, „tak co bys řekla, Andílku na to, kdybychom vyzkoušeli alespoň něco z toho, co je támhle za tou zdí?"