„Řekni mi, Andílku," zašeptal Aidan a přejel palcem po její tváři, „a zcela upřímně. Máš ze mě strach? Máš sebemenší pocit, že bych byl schopen, ti jakkoliv ublížit?"

 „Nemám," vydechla Samantha, bez přemýšlení. A opravdu to tak cítila, „nemám z tebe strach, Aidane. Ani trochu." A byla to pravda. Její srdce, i mysl, najednou mluvily stejnou řečí.

 „To jsem rád, Andílku. Rád bych ti totiž něco vysvětlil, ale ty musíš vědět, že bych ti nikdy neublížil." 

Na moment se odmlčel, jakoby hledal ta správná slova. Nikdy mu nezáleželo, co si o něm kdo myslí, a nyní poprvé, potřeboval, aby ho ona pochopila.

 „Samantho..." začal opatrně, „lidská sexualita, je velká, neprobádaná oblast. Jedna velká neznámá. Někdo potřebuje k životu sex jednou za měsíc. Druhý za týden, a někdo ho chce klidně denně. A stále je vše v normě. Každý to má jinak nastavené. Pro někoho je perverzní už jen to, že by měl vzít penis do úst, nebo olízat vagínu, a pro jiného, je to vrchol blaženosti. Chci ti jenom říci, že nic není špatné, a odsouzeníhodné, pakliže se to líbí oběma." Zakroužil v jejím obličeji a polkl. Vzal do svých dlaní její tvář, a zblízka se jí zadíval do očí. 

„Samantho, vím, cos o mně slyšela. A již jsem ti to vysvětlil. Média mnohdy přehánějí, ale nepopřel jsem, že sex miluji," smutně si povzdychl, „jako teenager, jsem navštěvoval psychiatra. Trápil jsem se tím, že sex potřebuji více, než jsem si myslel, že je normální. Ale co..., je normální? V naší rodině muži, měli vždy, zvýšené libido. Vždy byli více sexuálně náruživý, a i já. Ale to neznamená, že jsem sexuálně neukojitelný maniak. Netrpím hypersexualitou. Nejsem satyr. Jsem zcela zdravý, normální, jen trochu více náruživý muž, s velmi bujnou fantazií, Andílku. S velice bujnou fantazií." zašeptal přidušeně a přejel palcem po její tváři. 

Pokusila se sklopit zrak, to ji ale nedovolil. Prstem jí nadzdvihl bradu a usmál se, když zčervenala.

 „Miluji sex snad ve všech podobách. A vyzkoušel jsem snad všechno. Jedno vím ale jistě, mám jasno v tom, že ten způsob života, není to, co hledám. Chci mít někoho, kdo ho se mnou bude sdílet. Chtěl bych mít někoho, jen pro sebe, Samantho. Rozumíš tomu, co ti říkám?" Chvíli se na ni díval, jakoby jí dával čas k tomu, aby pochopila jeho slova. 

Dívala se na něj s doširoka otevřenýma očima a cítil, že se lehce chvěje. Věřila mu. Vzrušoval ji, to poznal. 

„Jsou dva druhy lidí, Andílku. Dominantní a submisivní. A já..., jsem od přírody dominantní. A musím, i takový být. Nejen proto, kdo jsem, ale i proto, že je to moje přirozenost. Tvoje..., je zase submisivita. Tedy se budeme dobře doplňovat, Andílku. A moje dominance, snoubící se s mou fantazií, miluje jisté sexuální praktiky, které ti jistě nic neříkají, ale rád bych tě s nimi seznámil. Jen chci, abys věděla, že ačkoliv první pohled bude se ti zdát úděsný, není to nic neobvyklého. Ba ani zavrženíhodného, naopak. Nakonec zjistíš, že vše, je jen a pouze pro potěchu a slast tvého těla. A mé mysli." 

Otočil se k nočnímu stolku a vytáhl jakýsi ovladač. Pak se zhluboka nadechl a ještě jednou zakroužil v jejím obličeji. 

„Teď ti něco ukáži, Andílku." Zašeptal, a namířil ovladač na protější stěnu.

Samantha s údivem sledovala, jak se bílá zeď pohnula a odkryla tak dveře do jakési tmavé místnosti.