„Z čeho máš strach?" zašeptala Matylda, když si všimla jejího pohledu, „bojíš se Aidana, jako člověka, nebo se bojíš toho, co představuje?"

 Samantha zalapala po dechu. Matylda měla pravdu. Jeho, jako muže, se nebála. Věřila mu, a byla si najednou stoprocentně jistá, že po jeho boku, jí nic nehrozí.

„Nebojím se ho," vydechla po chvíli, „já jen..., tolik jsem o něm slyšela, Matyldo. A děsím se toho."

 „Nebudu ti lhát děvče," povzdechla si Matylda, „máš čeho. S mafií, není radno, si zahrávat. A zvlášť ne s Aidanem. Pakliže ale budeš poslušná, a budeš ho poslouchat, nic ti nehrozí. Dokáže tě ochránit. On jistě! Zákon, je zde on. A on jediný, si dokáže prosadit tvůj život, když si to budeš přát. A když si to zasloužíš. Víš přeci, že tvůj otec, daroval tvůj život za ten svůj?!"

 Samantha přikývla. Ještě nyní, se z toho nedokázala pořádně vzpamatovat. I když je pravda, že se k ní otec, nikdy nechoval tak hezky, jako Aidan. Ona byla pro otce jenom výhodná investice, kterou zrovna v pravou chvíli udělal. 

Jen se jí stýskalo po bratrech. Oni ji vždy chránili, a věděla, že to co otec udělal, nesli hodně špatně. Neměli však na výběr. 

„Dobře..., já..., nechci již zpátky do cely." Zašeptala Samantha, ale srdce se jí rozbušilo jako na poplach. 

„To jsem sama ráda, děvče," oddychla si Matylda, „v tom případě, tě musím připravit, na tvou úlohu." 

Změřila si ji pohledem. Byla také s mafiánské rodiny, tak doufala, že zvyklosti a zákony mafie, jí nebudou cizí.

 I když Aidan, byl trochu jiný případ. On byl ten, který udával směr. Diktoval zákony, předpisy a pravidla. Mohl si dovolit to, co řadový mafián nikoliv. Avšak na druhou stranu, to, že byl tím, čím byl, ho mnoho zavazovalo. Nemohl šlápnout vedle. Ani při výběru své milenky. 

Ale Matylda věděla, že pro Aidana, již je něčím víc, než pouhou milenkou. On to tak jistě cítil. Teď šlo ovšem o to, jak se k tomu postaví ona. 

„Když to s ním budeš umět, Samantho, snese ti modré z nebe. Bude tě nosit na rukou. Tím, jsem si jistá." 

„Jak..., jak to myslíš?" 

„Jak to říkám," odvětila zamyšleně Matylda, „jednou to jistě pochopíš. S mužem, musíš umět jednat. A zvlášť s někým takovým, jako je on." S pochopením, se podívala na vyděšenou dívku, krčící se na posteli. Měla velké štěstí, že se dostala do rukou, zrovna Aidanovy. 

„Tak fajn. Myslím, že bychom měli začít. Za dva dny se vrátí Aidan, a pakliže zůstaneš, chce, abys byla připravená, na svou roli, Samantho. Na roli, jeho milenky." 

Povzdechla si. Najednou nevěděla, kde začít. Byl jako její syn. Znala ho odmalička, a věděla o něm téměř vše. I o jeho sexuálním životě. Však něco takového, nedalo se utajit. Vychovala ho. Učila ho. To k ní, chodil jako dítě pro útěchu. To k ní, chodil jako teenager pro radu. A to ona, kolikrát vyprovázela jeho milenky z domu.

 „Tak za prvé," začala zlehka a nadechla se, „nesnaž se nikdy..., opakuji nikdy, míchat do věcí, týkající se jeho práce. Jeho postavení a zájmu mafie. To je pro tebe tabu! Nikdy, se neptej na nic, co se týká jakéhokoliv jeho obchodu. Nesnaž se mu odporovat. Respektuj ho. Bezvýhradně. Tvé místo, je jen a pouze zde. V jeho posteli, Samantho. Tím, nemyslím, že bys byla pro něj jen kus masa na uspokojení. Jak ho znám, bude tě ctít a respektovat a vážit si tě. Ale úděl ženy, v rodině mafiána, je prostě takový. Poslušná. Hodná. Milá. Krásná. Vždy připravená, svého muže uspokojit. Věř, že když se s ním naučíš jednat, stane se tím nejmilejším, a nejhodnějším mužem. V opačném případě, bys mohla hodně narazit."

 Samantha se nadechovala k odpovědi, Matylda ji ale zarazila pohybem ruky. 

„Za druhé, děvče," řekla a mírně se usmála, aby ji dodala odvahy, „je tu jeho sexuální život, Samantho. To cos slýchávala, bylo mnohdy hodně přehnané, ale něco pravdy, na tom přeci jen bylo. Vystřídalo se zde hodně jeho milenek. A já bych byla ráda, kdyby to skončilo. A věřím, že pakliže ho přijmeš takového, jaký je, tak i skončí. Nebude mít důvod, hledat jinde. Nebude mít důvod, si své sexuální fantazie, nikde jinde plnit, když ty, s tím, co on požaduje, nebudeš mít problém."